Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Good bye, Letná!

V sobotu proběhl sjezd KDU-ČSL a završil sérii jednání nejvyšších orgánů tří demokratických opozičních stran v minulých týdnech.

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Good bye, Letná!

Do čela byl zvolen Marian Jurečka zde. Nic zajímavějšího se na sjezdu nestalo.

Mimo dění zůstal projev Petra Pitharta, který vyzýval k vymýcení „placených míst“ jako zamlčeného předpokladu pro činnost partaje a mluvil o nutnosti spolupráce lidovců s dalšími opozičními subjekty.

Jurečka zvítězil s jinou koncepcí. O opozici se s nekřesťanským pohrdáním vyjádřil jako o „davu“, ze kterého musí KDU-ČSL vystoupit, chce-li uspět. Spolupráci neakcentoval. Zato v kandidátském projevu mluvil o „Čunkově nemocnici ve Zlínu“, jako kdyby objevil novodobého Baťu, a pak zlínského hejtmana zmínil kladně ještě jednou. Čunek je dávný Babišův spojenec. Chytrému napověz.

Možná jsem to přeslechl, i když jsem se snažil sledovat sjezdové dění pozorně, ale nevím, že by někdo byť slovem zmínil mohutné demonstrace občanů na pražské Letné a po celé zemi, na kterých zazněla výzva k opozičním stranám, aby společně vytáhli do boje proti Babišovi. Dá však rozum, že se solidní strana, jakou jistě budou lidovci pod Jurečkou, nebude spojovat s nějakým davem.

KDU-ČSL ale s přehlížením přání demonstrantů nebyla sama. O dvou předcházejících víkendech rokovali Piráti a ODS. Že by alespoň na jednom ze shromáždění stála někomu za to debata, co s obrovskou silou, která doslova ležela na ulici a která by dokázala při troše chuti a umu dělat divy, to se říci nedalo. Všechny tři opoziční partaje se zahleděly do sebe a do svých světlých zítřků. Jenže ve skutečnosti je na konci této cesty může čekat to, čemu říkají Slováci figa borová.

Ani na jednom ze shromáždění se totiž neprobíralo, jak dosáhnout vytyčených cílů. U Pirátů a ODS šlo o sestavování vlády po dalších sněmovních volbách, u lidovců o způsob, jak ze Sněmovny nevypadnout. Bylo to duté jako Babišovy řeči. Připomínalo to scénku, když malí kluci bezvýsledně vyskakují pod stromem, který je převyšuje, aby utrhli z větve šťavnaté jablíčko, a navzájem se povzbuzují, že ono to nějak půjde.

Bez energie demonstrantů proti současným poměrům tihle kluci nevyrostou do výšky, kdy nejen na strom vyšplhají, ale dokážou ho případně i pokácet. Stále se budou vařit ve vlastní šťávě větších či menších partiček, prát se uvnitř a navzájem a volit si kápa s ručením omezeným. Po příštích volbách pak možná dojde i na Pithartem vzpomínaná placená místa pro tyto partičky pod stromem.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

Zatím zaznělo jasně jen jedno: Good bye, Letná!

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků