Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Čau lidi. Koblihu?

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Čau lidi. Koblihu?

V novém roce se Andrej Babiš nezměnil. Bylo to jasné hned od začátku jeho nastartované akce Z v Otázkách Václava Moravce. Ostatně právě tam řekl, že si vystačí sám. Moravec mu to však nedovolil, čímž vrátil Babiše ze samoděržavního opojení alespoň na chvíli do světa, kde platí jiná pravidla. Patří mu za to poděkování.

Úvahu podloženou čísly na téma, jak na tom byl Babiš se svými připravenými grafy a výroky fakticky, lze najít zde. Jak vidět, opět může premiér aspirovat již v lednu na výrok roku, který od něj v pořadu zazněl: „Já určitě nelžu.“

Nic to ovšem nemění na tom, že se jedná o politika, který stabilně získává nejvyšší podporu pro své hnutí. Sociologové se na základě průzkumů shodli, že se to děje díky chudší, starší a méně vzdělané části obyvatelstva s nostalgií po vládě pevné ruky. Za účelem pojištění této voličské skupiny došlo ke zvýšení důchodů a důchodci byli zvýhodněni i při cestování, byť miliardové pohledávky dopravců kvůli těmto slevám nebude platit Babiš, ba ani Soros, ale státní rozpočet, tedy jiní spoluobčané.

Babiš není žádný lidumil ani ochránce chudých za každou cenu. V jednom jediném dni na začátku roku ve vládě zablokoval návrhy na obědy zdarma pro děti v mateřských a základních školách a na zvýšení životního minima. Ale pro voliče, kteří mají potřebu mít a ctít politického tatíčka, tyto logické projevy velkokapitalisty zatím nehrají téměř žádnou roli.

Teď vám něco ocituji. „Politika, to je, dá se říci, elitní umění a politik je umělec, který ho využívá. Velký talent umožňuje umělci zaujmout obecenstvo. Totéž se děje s politikem. Vynikající osobní vlastnosti a obrovský šarm vedou k jeho všelidové podpoře a úspěšnému provedení politiky.

V čem spočívá jeho šarm? Zaprvé v harmonickém spojení vytrvalosti a něhy… Když mluví s lidmi, je velmi milý a skromný. Ukloní se jim, když ho zdraví, vždy s úsměvem na tváři s nimi bezprostředně rozmlouvá, občas jim i něco šeptá do ucha. Na návštěvě u prostých lidí s nimi sedí, vypráví o životě, učí děti malovat… Děti oslovuje velmi působivě: vřele je objímá, s úsměvem plní přání i těch zhýčkaných, jako pravý otec se s caparty fotí.“

Tady dlouhý citát utnu, a pokud pozorní čtenáři, kteří znají jistý výjev zde, usoudí, že jde o nějaký holdingový popis pana premiéra, musím s lítostí poznamenat, že tomu tak není. Jedná se o jiného velikána zde.

Čau lidi. Koblihu?

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků