Hlavní obsah
Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Rusko zvítězilo nejen na syrské frontě díky neumětelství USA – Thomas Kulidakis

Po včerejším jednání tureckého prezidenta Erdogana s jeho ruským protějškem Putinem je zřejmé, kdo vyhrál zástupnou válku světových velmocí a regionálních mocností v severní Sýrii. Rusko, Turecko, Írán a oficiální syrská vláda společně s jejich spojenci se podělí o společné zisky. Ostrouhaly Spojené státy americké, které zradou Kurdů oslabily i své obhájce a sympatizanty v celosvětovém měřítku.

Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Rusko zvítězilo nejen na syrské frontě díky neumětelství USA – Thomas Kulidakis

Prezident Erdogan na základě dohody s Moskvou nezíská své vysněné 32 kilometrů široké a 444 kilometrů dlouhé pásmo táhnoucí se až k iráckým hranicím. Na druhou stranu se mu podaří vytlačit Kurdy v hloubce 10 kilometrů od části své hranice, což je více, než mu původně nabízeli Američané.

Může tedy na domácí půdě oznámit vítězství vůči „teroristům“. Tak oficiální místa nazývají Kurdy, kteří podle nich mají na svědomí 40 tisíc lidských životů. Odměnou Erdoganovi je široká podpora veřejnosti, která na chvíli zapomněla na strasti vysoké inflace a čtrnáctiprocentní nezaměstnanosti. Fakt, že v posledních letech v Turecku lidé umírali především kvůli útokům samozvanců z Islámského státu, Ankara často a ne náhodou opomíjí.

Rusko získalo právo hlídkovat na hranici mezi Sýrií a Tureckem, kde budou jeho vojska rozmístěná, aniž by musela podniknout invazi. Chráněnec Kremlu Bašár Asad se může radovat, že s Kurdy nebude muset řešit jejich autonomii, protože ti podle svého vlastního prohlášení raději zvolí život v rámci Sýrie podřízení Damašku než zničení tureckou vojenskou mašinerií.

S ostudou se teď musí vyrovnat Spojené státy americké, v jejichž čele stojí onen úžasný vyjednavač a geniální politik Donald Trump. Stávající vývoj ukázal, že je opravdu výjimečný, ale v jiném smyslu, než sám o sobě tvrdí. Fakt, že Kurdové prolévali krev v boji proti radikálním islamistům místo vojáků Spojených států, je obecně známý. Zrada Američanů je evidentní, protože Kurdové musí nejen odejít ze svého těžce vydobytého hájemství, ale ještě odevzdat těžké zbraně.

Vyzbrojil je jimi Washington. Teď vše vypadá, že jen na chvíli, aby splnili svou bojovou úlohu, a po Američanech potopa. Těžko najít lepší příklad zneužití a využití. Není se tedy co divit, že američtí vojáci se stahovali ze severní Sýrie v doprovodu nadávek a házených kamenů. Není ani překvapivé, že americké vojsko nechce ani vláda Iráku. Kdo by také chtěl spojence na baterky.

Širší dopad celé patálie v severní Sýrii je ovšem důležitější, než kdo zabere sice strategicky významnou, ale malou část světové geopolitické mapy. Donald Trump zatím ve své impulzivnosti nezpůsobil světový konflikt, ale oslabil všechny stoupence své země, kteří ji neustále hájí a berou jako světlonoše demokracie a záruku světového míru.

Po extempore s Kurdy, odevzdání vítězství do rukou konkurence a hloupých dopisech i tweetech budou mít příští prezidenti moc práce, aby lesk Ameriky obnovili. Obdobně budou muset hodně pracovat i její obhájci, kteří v černobílém vnímání světa vždy viděli pravdu jen na jedné straně a mhouřili oči před prohřešky USA i jejich spojenců kupříkladu v zemích Perského zálivu. Je nepopiratelné, že Erdoganovi přistřihli křídla Rusové.

Thomas Kulidakis

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.

V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.

Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.

Více o autorovi

Komentáře autora

Z vývoje posledních dní plyne ještě jedno poučení. Evropská unie a její členské státy by se opravdu měly spoléhat na sebe. Zapomenout na věčně propagovanou měkkou sílu. Rozhoduje vojsko a ochota jej použít. A schopnost postarat se o sebe a zasáhnout i v zahraničí. V případě konfliktu v severní Sýrii se Unie zmohla tak maximálně na rozhodná prohlášení, která nikoho nezajímají. A jestli začne Turecko nahánět Syřany do severní Sýrie, kam se jim logicky moc nechce, je jasné, kam se radši pokusí přijít.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků