Hlavní obsah
Alex Švamberk Foto: Tomáš Reiner, Novinky

KOMENTÁŘ: Poučí se Kyjev ze sestřelení iljušinu? - Alex Švamberk

Víkendové sestřelení transportního Iljušinu Il-76 je největší jednorázovou ztrátou ukrajinských ozbrojených sil při operaci proti separatistům na východě země. Zahynulo při něm všech 49 mužů na palubě.

Alex Švamberk Foto: Tomáš Reiner, Novinky
KOMENTÁŘ: Poučí se Kyjev ze sestřelení iljušinu? - Alex Švamberk

Spolu s ostřelováním Slavjansku a nasazením tanků na straně separatistů ukazuje, že konflikt se rozrůstá a pomalu přechází do občanské války, v níž jsou nasazeny všechny prostředky.

Otázkou je, zda se Kyjev dokáže ze sestřelu poučit, a to jak z hlediska taktiky, tak z hlediska strategie.

Nejde o první ztrátu způsobenou ručními protiletadlovými střelami, které způsobovaly velké ztráty sovětům v Afghánistánu, kde je používali mudžáhidi. Když byl před několika týdny sestřelem první vrtulník, nemuselo velení ukrajinské Protiteroristické operace (ATO) tušit, že je separatisté mají ve výzbroji. Od té doby s tím ale mělo počítat, což zřejmě nedělá.

Snadné terče

Minulý týden vyslalo nad Slavjansk transportní Antonov An-26, relativně velký a pomalý dvoumotorový letoun, snadný terč. Podle vlády přepravoval humanitární pomoc, podle separatistů měl pomoci ukrajinským silám zpřesnit palbu.

Těžko zjistit, co je pravda, ale i v druhém případě šlo o bezostyšný hazard s posádkou na palubě, za který zaplatila svými životy. A vyslat větší Iljušin Il-76 nad Luhansk bylo po sestřelení antonova naprosto neodpovědné, i když samozřejmě nevíme, v jaké situaci se tam nacházely vládní síly a jestli jim náhodou opět nedocházela munice, jak se už jednou stalo.

Rozhodně ale tyto ztráty svědčí o špatném vedení ATO. Proti ručním protiletadlovým řízeným střelám existuje i obrana, i když ne moc dokonalá, ale použití klamných cílů za současného ostřelování pozic nepřítele většinou dokázalo na nejnutnější dobu nepřítele umlčet, takže posily přistály.

Slabá koordinace

I provládní expert Dmytro Tymčuk, ředitel Centra pro vojensko-politická studia, v jehož rámci působí i odbor pro boj s proruskou propagandou, tedy muž stojící za současnou kyjevskou vládou, opakovaně kritizoval vedení Protiteroristické operace pro špatnou koordinaci nasazených složek i absenci plánů pro delší dobu.

V úvodu konfliktu zlikvidovaly ukrajinské vládní síly po tvrdých bojích kontrolní stanoviště separatistů u Kramatorsku a Slavjansku, aby se pak stáhly a separatisté tam stanoviště opět vybudovali.

Podstatnější je ale poučení na strategické úrovni. Takto vedená protiteroristická operace nevede k cíli. Konflikt jen eskaluje. V případě vnějšího napadení je pochopitelné, když armáda nasadí proti nepříteli všechny síly, kterými disponuje, jiné je to ale při povstání nebo vzpouře části obyvatel.

Navzdory ruskému vměšování je jasné, že separatisté mají podporu části obyvatel, jinak by se na východě Ukrajiny tak dlouho neudrželi.

Vláda jako nepřítel

S každým dalším výstřelem je stále hůře představitelné, že by Luhanská a Doněcká oblast zůstaly součástí Ukrajiny, byť třeba v rámci federace, kterou Kyjev stále odmítá. Bude přibývat těch, kteří budou ústřední vládu považovat za nejhoršího nepřítele, protože vyslala armádu proti vlastním lidem.

Ostřelování Slavjansku z minometů rozhodně není chirurgickou operací, kdy se likvidují jen štáby a tábory separatistů, i když ti, jak už je v podobných konfliktech běžné, se skrývají u nebo přímo v nemocnicích či střílejí ze střech obytných domů.

Kyjev zřejmě zaskočilo, jak silní, dobře vycvičení a vyzbrojení separatisté jsou, takže nasazuje stále početnější síly k jejich porážce. Neuvědomuje si však, že to hraje karet právě separatistům.

Federalizace jako řešení

Mají-li boje na Ukrajině skončit, je nutné, aby kyjevská vláda jednala pružněji a souhlasila s federalizací, i když u té je vždy samozřejmě nebezpečí osamostatnění jednotlivých federálních republik.

Nový ukrajinský prezident Petro Porošenko je v obtížné situaci, protože Rusko bez skrupulí sleduje své zájmy a separatistům nejrůznějším způsobem pomáhá zvláště, když ti mají v rukou části hranice i s přechody.

Lpění na zvolené taktice, která nepřináší výsledky, však není rozumné a nemůže těšit ani ty, kdo kyjevskou vládu podporují. Pokud se obě republiky osamostatní, přimknou se k Moskvě, jež jim nabídne ochranu a posune svůj obranný perimetr dále na západ. A na okleštěně Ukrajině se prohloubí chaos umocněný výsledkem konfliktu, což povede k dalšímu exodu obyvatel.

Alex Švamberk

Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.

Komentáře autora

Aktuální příměří, které má umožnit evakuaci civilistů z oblasti bojů, je krokem správným směrem. Otázkou ale zůstává, zda budou následovat další.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků