Článek
Ve Slovinsku vyhrála volby strana právníka Mira Cerara, která byla založena pouhých šest týdnů před volbami. Její volební úsilí bylo korunováno úspěchem i přes absenci jakýchkoli politických zkušeností či politického programu. V podstatě jediným programem bylo zdůraznění potřeby změny.
U našich slovenských sousedů se v přímé volbě stal prezidentem podnikatel Andrej Kiska, jehož ideové postoje jsou také nejasné. Podobně také jeho křestní jmenovec vyhrál těsné druhé místo v českých volbách s heslem, které se dá shrnout do jednoduchého motta „uděláme pořádek“ a docílíme změny. S tímto ostatně začal již americký prezident Obama, toho však vzhledem k příslušnosti k demokratické straně z ideové nevyhraněnosti můžeme podezírat jen stěží.
Dochází k soumraku politické politiky. Otázka zní: je to správně? Politika již z principu věci a své podstaty má být a zůstat soubojem idejí. Pokud si volič přeje zdravotnictví, školství a státní služby zdarma, souhlasí se solidaritou napříč příjmovými vrstvami a zásahy státu do ekonomiky, měl by volit stranu dle daných propozic, tedy zpravidla levicovou.
Pokud si přeje, aby výše zmíněné bylo zpoplatněné a sociální benefity nižší, opět má možnost volit podle programu, tedy stranu pravicovou. V podobném výčtu je možno pokračovat dále, ať se jedná o menšiny, sociální solidaritu, progresivní zdanění, přístup ke kapitálu, či o státní zásahy do ekonomických cyklů. Pokud tak nečiní, dochází k paradoxním situacím.
V minulosti se v České republice voličská základna otevřeně euroskeptické ODS ve velké většině stavěla k Evropské unii pozitivně, zatímco proevropská strana ČSSD disponovala mnoha voliči euroskeptickými. Stejně tak prvovoliči a svobodné matky volily TOP 09, byť v jejich zájmu je spíše státní podpora ať již studia zdarma, nebo sociálních benefitů.
Ani jeden z výše jmenovaných politiků, nepocházejících z klasického stranického prostředí, neprojevuje antisystémové snahy. To je dobře.
V budoucnu se však může stát, že voliči budou zklamáni i dobromyslnými hlasateli změny a pak vyslyší nabídku vlády pevné ruky. Ať již z nedostatku zájmu, informací, času nebo zklamání z dosavadní politiky. Místo deklarantů s heslem změny a snahy udělat pořádek se tak můžeme dočkat nepříjemné situace, kterou bude těžko zvrátit.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Lidé by se tedy měli zajímat o ideje a ideály, neboť pořádek chceme všichni, ale způsob, jak ho docílíme a jeho podoba, by měly být předmětem ideového politického soupeření. Řečeno slovy Platóna: „Cena za apatii vůči politice je to, že vám vládnou zlí lidé“.