Článek
Protože se u nás Slovensko moc nesleduje. Málokdo kouká na slovenskou televizi. Jsme prostě vedlejší země. Přesto je slovenská menšina u nás velmi významná. Přes 150 000 občanů ČR se hlásí ke slovenské národnosti, krom toho tu máme hlášeno dalších 112 000 Slováků k trvalému či dočasnému pobytu, další jezdí za prací. Makať :-)
Ale dnešní komentář nebude o makajícím Babišovi, nýbrž o Slovensku. Impulsem pro napsání mi možná jsou i oba velvyslanci. Česká velvyslankyně mi říkala, že skončí v co nejkratším možném termínu – tak jí případně svými názory nebudu komplikovat slovenskou misi. Naopak slovenský velvyslanec, ještě federální politický matador pan Weiss, seděl vedle mě minulý týden v Terezíně při připomínce nejmasovější vraždy československých občanů (8.–9. března 1944; likvidace terezínského rodinného tábora v Osvětimi.) Toto výročí nikoho moc mediálně nezajímá, protože by si lid mohl připomínat viníky a to teď není populární. Populární je historii zrelativizovat a udělat z viníků také Čechy, proto 80 % času a 95 % prostředků věnujeme táboru v Letech a ve stejný den exhibujeme raději s vlajkami Tibetu.
Výsledkem je žádoucí propagandistický posun, že totiž v koncentrácích nevraždili Němci, ale nacisté, esesáci a Hitler. Kdežto naopak třeba okupaci v roce 1968 neprovedli komunisté a Ukrajinec Brežněv (a Poláci, Němci, Lotyši …), ale Rusové. Komunisté takovémuto přístupu říkali „marxistická dialektika“.
Ale zpět k panu velvyslanci, který v neformální debatě o Slovensku řekl: „Když jsme odvolávali Mečiara, dělali jsme to v parlamentu. Teď se to děje na ulici.“
Ano, na Slovensku proběhla pouliční revoluce, která svrhla vládu, a budou nastoleny nové pořádky. Otázkou je jaké. Na zcela parlamentní řešení to nevypadá, neboť slovenský prezident Kiska (jeden z produktů přímých voleb prezidenta v parlamentním systému, podobně to má ČR či Rakousko) se v uplynulých týdnech postavil na ulici do čela protestů a těžko se bude chtít smířit se zacouváním nazpátek do prezidentského paláce.
Rozbuškou revoluce byla vražda mladého novináře a jeho snoubenky. Novinář psal i investigativní články, jeden o tajemnici premiéra a její minulosti. Z toho se vytvořila hypotéza, že byl zavražděn v souvislosti se svou prací a část opozice a médií zaútočila. Slováci vyšli do ulic. Vražda mladých lidí je emočně tisíckrát silnější než „útoky na českou televizi a dodržování ústavních zvyklostí“, což máme jako záminku u nás.
Viděl jsem srdceryvné výstupy příbuzných obětí na slovenských náměstích. Každý soucítil s jejich bolestí. Ovšem policie zatím nezjistila, kdo byl pachatelem a jaký měl motiv. Čili nikdo nic neví, ale část lidí má přesto jasno a „vláda to schválně nechce vyšetřit“. Emoce nabývají na síle.
Prezident vystoupil a vyzval předsedu vlády k demisi či předčasným volbám. „Premiér je zodpovědný za atmosféru ve společnosti, kde se vraždí novináři.“
No já nevím, ale třeba v ČR se skoro každý den stane alespoň jedna vražda. Oběti jsou rozličných profesí a často stejně hodnotných jako žurnalistika. Znamená to, že jsou lidovci (každé zasedání parlamentu se Bělobrádek u pultíku nabízí do vlády) a ANO darebáci? Možná jsou, ale z jiných důvodů, že.
Nebo si představuju, že bych byl třeba ministr školství a někdo zastřelil redaktora Švehlu z Respektu, který se mi úpěnlivě investigativně věnuje už asi dva roky a jistě by ho tato nominace vybičovala k dalším rozsáhlým literárním úkonům. To bych jako pak měl preventivně odstoupit a celá vláda a byl by to ad hoc důkaz o provázanosti mafiánských praktik do nejvyšších pater … bla bla bla?
No nic, slovenský premiér (politicky nepatřil k mým oblíbencům, naopak) rezignoval.
Za pozornost stojí, že stejné elity, které se bojí jak čert kříže obecného referenda, se naopak pateticky zaštiťují několikatisícovým pouličním davem, který vyrazí demonstrovat. V tom a nejen v tom, jsme na tom se Slováky stejně.
Václav Klaus ml.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.
Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).
Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.
Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.
Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.
Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz
Jsem zcela pro svobodu slova i svobodu shromažďování, jen si dovolím podotknout, že všechny základní demokratické atributy naše země má (a to říkám jako zásadní odpůrce několika posledních českých vlád). Věnujme tedy stejnou energii, až budou volby (a asi budou brzo) podpoře těch správných kandidátů (kteří porazí zloduchy), kandidujte sami, přesvědčujte, pište, manifestujte a nechte lid (démos) rozhodnout. To je demokracie a ústavní zvyklost. Stejně jako, že všechna moc (tedy i moc České televize) pochází z lidu.