Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Macronův boj za mír - Alexander Tomský

Novinky, Alexander Tomský

Francouzský prezident vydal před nadcházejícími volbami do Europarlamentu manifest, deklaraci, provolání k „občanům Evropy”, aby se nenechali rozvraceči (nacionalisty) svést z cesty a neochvějně pokračovali na cestě míru a integrace, velkolepého „projektu blahobytu, svobody a demokracie”, aby stáli na straně světového pokroku, jehož je Evropa (projekt EU) historickým předvojem, neboť „usmířila zpustošený světadíl a „vždy dokázala definovat normy pokroku”. Všechny nás „spojuje, osvobozuje a chrání evropská civilizace.”

Foto: Jan Handrejch, Právo

Alexander Tomský

Článek

Podle jazyka je poznáme! Stačí zalistovat zažloutlými stránkami novin z časů reálného socialismu a narazíme na stejné fráze a floskule budovatelů světlých zítřků, majitelů klíčů k pokroku, kteří se zabydleli v budoucnosti lidstva, neboť z nějaké pro nás obyčejné smrtelníky nepochopitelné příčiny znají pochod pokroku. Bylo by poněkud uštěpačné tvrdit, že se jim podařilo vytvořit zárodek evropského lidu v bruselských a přidružených institucích, protože je ta nomenklatura de facto bez národnosti. Mluvit o demokracii a chválit vládu nevolených a neodvolatelných komisařů je ovšem nehorázná drzost.

Žádní občané Evropy, k nimž se Macron obrací, neexistují. Neboť Evropan může být Evropanem jenom svou příslušností ke svému národu, kdežto společná civilizace není nacionalita a nikdy jí být ani nemůže, je to sdílená kultura vzdělanosti, která umí ocenit Calderona i Shakespeara, Bacha i Palestriniho, Michelangelova Davida či Leonardovy Večeře Páně, gotickou i barokní katedrálu, ale národnost, to jsou hlubší existencionální kořeny loajality a závazek vůči vlastní matce.

Zvláštní, že se projektanti budoucnosti musí, tak jako v případě dialektického historického vývoje a třídního boje, i dnes opírat o lživý výklad minulosti. „Zpustošený světadíl” nepotřeboval být uměle usmiřován a organizován nadnárodní byrokracií - svou tragédii imperialismu pochopil už po první válce a po porážce Hitlera bylo smíření Němců a Francouzů téměř samozřejmostí, kdepak válka. Ohrožován sovětskými raketami se semknul k odporu a ke svému vítězství nepotřeboval nějakou Unii, ale americkou nukleární podporu.

A tak by se dalo pokračovat odstavcem po odstavci. Euru prý vděčíme za překonání finanční krize! Existuje snad ekonom, který by neznal rozvratnou sílu politické měny, která v Německu hromadí přebytky obchodu a ožebračuje jih Evropy? Navzdory masivní emigraci zničila ve Španělsku i Itálii, Řecku i Portugalsku celou generaci, nezaměstnanost dodnes činí 25 procent mládeže pod 30 let. Macron tak jako ideologové reálného socialismu zřejmě z podvědomého zoufalství chválí opravené silnice a školy i přístup k rychlému internetu. Mám pocit, že Japonsko nebo Austrálie a desítky dalších států, které nevytvářejí unie, na tom nejsou o nic hůř. Jak známo dotace se rýmují s korupcí.

Doma tak neoblíbený francouzský prezident se svou mezinárodní proklamací stylizuje na státníka. Ve skutečnosti nikoho nepřesvědčí. Evropská unie je v krizi a kdyby ji chtěl opravdu reformovat, musel by se vyrovnat s kritikou odpůrců a hledat kompromis. V zajetí ideologie (politického náboženství) to ovšem možné není, znamenalo by to cestu zpět k větším kompetencím států. Masivního nástupu „nacionalistů”, ve skutečnosti protestních antiimigračních a antiintegračních stran, do bezzubého europarlamentu podobného ruské dumě (nejmenuje ani hlavního komisaře) se nijak obávat nemusí.

Alexander Tomský

Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.

Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.

Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.

Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.

A nevšiml jsem si, že tzv. populisté hlásí nějakou nacionální zášť proti svým civilizačním sousedům. Právě naopak, usilují o záchranu Evropy před nepřátelským záborem muslimů. Program mají skromný: Evropu demokratických spřátelených národů bez nadnárodní antidemokratické nomenklatury a hlavně bez budovatelské vize. Toho se však hned tak nedočkáme.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám