Článek
Kupříkladu český premiér Andrej Babiš si podobně jako jeho španělský nebo bulharský protějšek pochvalují, že dostanou více peněz na hospodářskou obnovu ekonomiky zle pošramocené karanténními opatřeními. Nizozemský šéf vlády zase sborově s rakouským kolegou pějí píseň, jak donutili ostatní šetřit v rámci možností.
Ekologičtí aktivisté a environmentalisté jsou nespokojení, zatímco kupříkladu německý ministr životního prostředí si je jistý, že dohoda pro ochranu klimatu výhodná je.
Poláci s Maďary tvrdí, že peníze dostanou, ať už si ostatní myslí o vládě práva a stavu právního státu v Maďarsku a Polsku, co chtějí. Ostatní ale podobný názor zcela nesdílejí a švédský premiér rovnou tvrdí, že naopak kroky proti právnímu státu čerpání peněz znemožní.
Za vše může nepříliš jasná formulace, podle níž mohou členské státy o uvolnění peněz pro určitou zemi rozhodnout kvalifikovanou většinou, pokud bude podezření z kroků proti právnímu státu. Tady je důležité zmínit, proč jsou právní stát a nezávislé rozhodování v Evropské unii důležité. Platí svobodný pohyb osob, zboží, kapitálu a nikdo by asi nechtěl žít v nejistotě, zda o jeho věci rozhoduje soudce nezávislý na politické objednávce a příslušnosti či nikoliv.
Kromě nejasné formulace o právním státu je nejistot více. Příští rozpočet Evropské unie musí schválit Evropský parlament. Dobrozdání musí dát i vůči fondu obnovy, stejně jako některé parlamenty národní. Pokud si někde dají ctihodní zákonodárci na čas, vše se může pozdržet. Sem tam se dohody blokují z vnitropolitických důvodů, nehledě na prospěch všech. Předvedl to například belgický region Valonsko v případě obchodní dohody celé Unie s Kanadou.
Evropskému parlamentu může být líto, že výsledná suma unijního rozpočtu je nižší než jeho návrh, tudíž bude méně peněz k dávání na odiv voličům. Už teď se někteří vlivní poslanci dávají slyšet, co vše chtějí, v čele s Guyem Verhofstadtem, který jako bod první dal opět právní stát a přidal i požadavek kontroly peněz Evropským parlamentem. Velká otázka je také splácení budoucí půjčky, která představuje více než půlku fondu obnovy. Splácet se má do roku 2058, takže se máme na co těšit v celé Evropské unii.
Italský premiér Giuseppe Conte řekl pravdu, když spokojeně mluvil o „historickém momentu“ pro Itálii a Evropu. Akorát není jisté, jestli je to historický moment předznamenávající dobrý výsledek nebo ne. V blízké budoucnosti se ukáže, jestli dohoda v principu nezhyne na detailech. Jinak řečeno, zdali opravdu unijní politici nakročili k Evropské unii, která svým obyvatelům jednotně pomáhá v dobách těžkých, či je to jen spolek pro dobré počasí.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Ve světle této historické otázky blednou veškeré momentální domácí hádky, zdali se mohlo přivézt o miliardu víc nebo méně. Důležité je, že nějaké peníze jsou slíbené, a doufejme, že také připutují a smysluplně se využijí na modernizaci ekonomiky a lidé z nich budou mít co nejvíce.
