Hlavní obsah
Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Komunistům se život v opozici líbí - Thomas Kulidakis

Předsedové obou momentálně nejsilnějších politických stran prohlásili, že se jim už spolupráce s komunisty nepříčí. Obecně se jedná o zajímavý nápad. Komunisté by mohli ukázat, co v nich skutečně je.

Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Komunistům se život v opozici líbí - Thomas Kulidakis

Odhlédněme od skutečnosti, že se více než o cokoli jiného jedná o vzájemné ukazování svalů mezi ČSSD a ANO. Vzkazují si, že se až tak nepotřebují, protože mohou hledat alternativu. Pokud by došlo ale na věc, straníci KSČM by mohli dokázat své kvality. Ujmout se zodpovědnosti za směřování země. Viděli bychom, jak by uskutečnili vlastní vizi, kterou s umem a citem pravých umělců vyjádřili ve své písni Kupředu, zpátky ni krok. Tento hit minulé doby je známý také jako Kupředu levá. Plány popsali hned v první sloce:

„Vpřed soudruzi, hle zaslíbenou zemi,

kde už není pánů ani žebráků.

Kde nebe míru nad hlavou se klene,

kde člověk není vlkem člověku.

Vpřed, soudruzi, k té zemi zaslíbené,

kterou chudák marně hledal od věků.“

Jenže podle reakcí Komunistické strany Čech a Moravy je zřejmé, že se předvoji dělnické třídy k zodpovědnosti za věci veřejné a lepší život v zemi nijak zvlášť nechce. Zaklínají se, že spolupracovat by mohli jen s těmi, s nimiž najdou „programovou shodu“. Takový subjekt ovšem na české politické scéně neexistuje. A soudruzi a soudružky to až moc dobře vědí.

Ale menšinovou vládu by prý podpořili. Samozřejmě za svých podmínek. Svým postojem nahrávají těm – dle jejich slov – zlým a ošklivým jazykům, které je tak neprávem pomlouvají. Říkají o nich, že je jim v opozici velmi dobře. Že věčně plný žlab pro zástupce třetí nejsilnější strany jen tak nevyschne. Ani se nevyprázdní. Do doby, dokud budou moci jenom kritizovat a bez jakékoli zodpovědnosti nebo snad šance na uskutečnění svých návrhů říkat, jak by vše udělali lépe.

Díky jejich případnému angažmá by došlo k tolik potřebnému lámání chleba. Demokracie by to po čtvrtstoletí své existence ustála. Komunisté by se podíleli na moci a hlas voličského lidu, který jim zaručuje stabilní podporu, by nepřišel vniveč. A v případě, že by zemi vedli dobře, na politické scéně by byla skupina, se kterou se může reálně počítat. V případě, že by svou úlohu zvládali tak jako před rokem 1989, naprosto by se zprofanovali. A to, čeho antikomunisté nedosáhli prostřednictvím návrhů zakázat Komunistickou stranu, dokonali by komunisté sami.

Nejpravděpodobnějším výsledkem by však bylo, že by se ukázalo, že jsou strana jako jakákoli jiná. Tu by se někdo umazal, tu by přišla aféra, tu by se něco zdařilo. Ale to by už nebyl sladký život věčné opozice se zaručenými hlasy, která hoduje na třešničkách svých mandátů za veřejné peníze. A tak si zanotujme i poslední verše budovatelské písně, upravené na aktuální situaci. Kupředu levá, kupředu levá, zpátky k zodpovědnosti ni krok. Ruku na srdce – má smysl takovou stranu volit?

Thomas Kulidakis

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.

V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.

Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.

Více o autorovi

Komentáře autora

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků