Hlavní obsah
Václav Klaus mladší. Foto: Petr Horník, Právo

KOMENTÁŘ: Fotbalus – Václav Klaus ml.

Mistrovství světa ve fotbalu plní stránky novin. Sleduje ho celý svět. Psal jsem tady v pondělí za ty čtyři roky jednou o Bohemce, ale o fotbalu jako takovém ještě ne.

Václav Klaus mladší. Foto: Petr Horník, Právo
KOMENTÁŘ: Fotbalus – Václav Klaus ml.

Nevím, proč jsem si nejdříve vzpomněl na pana učitele Vítka, který nás měl na základce na zeměpis a hudebku. Pak o prázdninách, kdy jsme skončili v osmičce, zemřel. Byl to ještě učitel ze staré školy, poslední mohykán možná na celé „dělnické“ Praze 9. Do školy jsem chodil dolů do Vysočan (všude okolo byly fabriky ČKD).

Pan učitel Vítek byl jediným mužem ve sboru. Učil zásadně v ještě kvalitním prvorepublikovém obleku, což v době roztodivných módních kreací (přelom 70. a 80. let) působilo zvláštně. Byl to vlastenec a 95 procent času věnoval vedení pěveckého sboru. Zato na sport vůbec nebyl. Vždycky, když nás měl na odpoledku a někdo něco nevěděl nebo nedával pozor – předtím jsme celou polední přestávku hráli „lavičky“ s tenisákem na přilehlém náměstí (tehdy Lidových milicí, dnes nám. OSN) a seděli jsme pak ve třídě celí uřícení –, rozeřval se: „Lajdáku, vidím, že máš v hlavě jen fotbalus…“

No a mistrovství ve fotbalusu :-) už je v plném proudu.

Fotbal jsme v dětství hrávali na sídlišti furt. Tedy hned po škole, dokud nás nevyrazili starší kluci. Hřiště bylo plné až do tmy. Já jsem fotbal vždy miloval. Každý sport je krásný, když se vám trochu daří. V lyžování, když cítíte, že ten úsek trati jste projel přesně, a chytnete rytmus. Rychlost. Na kole, když přežijete kopec a ještě máte sílu nahoře zrychlit a ujíždíte ostatním. Ale dát gól, zvláště když je v brance síť – je prostě super. Tu setinu vteřiny, kdy víte, že se vám střela povedla a že to bude gól. Proto myslím, že každý, kdo fotbal hrál, ať už za Real Madrid, nebo jen za Horní Dolní, nebo třeba jen za školu, má v sobě tenhle pocit navždycky, a když vidí v televizi sestřih gólů z nějakého zápasu – třeba mužstev, která ho absolutně nezajímají –, stejně se podívá.

Mistrovství světa nese obrovskou emoci, protože hrají národy. Manchester City nebo Bayern Mnichov by patrně většinu mužstev v Rusku porazily, ale výběry nejlepších profesionálů z devíti zemí světa, to není ono. Island vs. Argentina – jak jsou odlišní hráči, styl fotbalu a všechno. Hrají za svoji zemi. A jak nefalšované nadšení v zemích, kde se daří.

Nejen ve fotbalu, ale i třeba v hokeji – teď vyhrál NHL Washington, hráli nádherný hokej (celá soutěž je jako z jiné planety), hlavní město Ameriky slaví, no ale tři nejlepší hráči jsou tam Rusové, dva Češi, Švéd, Dán… Co to má za spojitost s Washingtonem?

Fotbal je kolektivní, hřiště je velké, jste jen kus týmu. Tady jedinec nic nezmůže (leda Diego Maradona za mého mládí proběhl celé hřiště a dal gól). Když jsou dobří čtyři – furt nic. Musí fungovat celý tým. A musí makat. Fotbal je o pohybu. Mám rád německý atletický fotbal, kde makají všichni. Na vysoké jsem studoval semestr v Německu a chodil jsem tam o víkendu hrát. Pochopitelně amatérská úroveň, ale vraceli se všichni asi desetkrát víc, než jsem byl zvyklý u nás. Když jste šel napadat, čtyři další spoluhráči vyrazili pokrýt ty lehčí přihrávky (a museli kvůli tomu uběhnout pěkný kus). Nikdy jsem si tak dobře nezahrál – mají to tak nějak v sobě.

Tahle pracovitost je na fotbalu mimochodem taky skvělá. Když vám to nejde v tenisu (a kazíte), můžete nadávat nebo rozbít raketu – ale je to den blbec. Ve fotbalu, i když nemáte den a balón vám odskakuje, můžete to vydřít  a pomoct mančaftu, vracet se poctivě, něco vybojovat. A většinou vás to do hry dostane. Když to nejde celému mančaftu, můžete přitvrdit a trochu to vyhecovat – hned se hraje jinej zápas. I tahle „bojovnost“ je na fotbale skvělá.

Co je blbý, že to je sport jen pro mladé. Jako rozehrávač ve volejbalu dokážete asi hrát dlouho. Mrštnost je menší, ale zkušenosti, cit pro míč a tak… Hokej, tam se to střídá. Kdo má bruslení od pánaboha, zas o tolik nezpomalí a taky se dá hrát do čtyřiceti. Na kole síla i vytrvalost docela odolávají času (jasně, rok od roku jedete ten kopec tak trochu tupějc, ale…). Tenisovou čtyřhru můžete válet dlouho…Fotbal myslím ne. Ty veteránské pěší fotbaly jsou úděsné. Jak vám zpomalí ty první tři kroky, je po srandě.

Ale i starý chromý kůň cítí závodní dráhu – už se v Rusku hraje. A kdo dal někdy v životě aspoň jeden gól, roste mu tep. Jak hráli Dánové?

Václav Klaus ml.

Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.

Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).

Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.

Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.

Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.

Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz

Více o autorovi 

Komentáře autora

Facebook autora

Hezký šampionát všem.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků