Hlavní obsah
Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Chemnitz aneb Odlišná reakce na Západě a ve střední Evropě - Alexander Tomský

Jiří Pehe nedávno vysvětloval v rozhlasovém komentáři, proč je reakce na masovou imigraci tak odlišná v postkomunistické části západní Evropy v porovnání se Západem, jenž unikl totalitnímu vymývání mozků.

Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Chemnitz aneb Odlišná reakce na Západě a ve střední Evropě - Alexander Tomský

Svůj výklad začíná tvrzením, „že německá kriminalita dlouhodobě klesá“ a „že se tento trend nezměnil ani v důsledku velké migrační vlny“. Hlásat něco takového proti zdravému rozumu je opravdu nehorázné a u intelektuála dvojnásob. O vraždách páchaných převážně odmítnutými azylanty (365 za rok 2017) a násilí na ženách slyšel i u nás každý Pepík z Horní Dolní a nepotřebuje k tomu žádnou statistiku, stačí informace, že Německo přijalo půldruhého miliónů běženců v letech 2015/16.

Pokud někoho zajímá detailní analýza německé kriminální statistiky, stačí, aby se podíval na naprosto seriózní stránky Tichy’s einblick.de a zjistí (s pomocí Googlu snad i bez němčiny), že dlouhodobě klesá pouze počet drobných krádeží, silničních a jiných zanedbatelných přestupků.

S návalem mladíků z civilizačně poněkud zaostalých společností, kde jsou zločiny páchané na ženách na denním pořádku (Afghánistán, Eritrea, Somálsko, Pákistán), si Němci importovali dokonce nadprůměrnou kriminalitu těchto zemí, protože se tito muži nalézají v emigračním stresu, a co teprve, když jim je odmítnut azyl.

Pehe chválí Západ i protestní antiimigrační strany, že se brání posuzovat migranty podle „původu, barvy pleti či náboženství… zejména pak muslimy, kteří se prý vzpírají integraci“.

Je pravda, že si islámského problému, dokud byl zanedbatelný, lidé nevšímali a západní levici misogynní náboženství nejen nevadilo, ale islám vzala dokonce pod ochranu politické korektnosti a každou kritiku osočuje poněkud nelogicky za rasismus.

O tom, že muslimové považují v naprosté většině své právo i historické návyky za nadřazenou normativní hodnotu společnosti a tvrdě na společnosti vyžadují ústupky, snad ani nemusíme mluvit. Nepřicházejí k nám, aby se stali Evropany. Důkazy nám poskytne každá škola a každé město s výraznou muslimskou menšinou. Naše tolerantní (z jejich pohledu slabá a bezuzdná kultura osamělých jedinců) jejich kolektivní postoj nezmění (náboženské společenství má pro ně nejvyšší hodnotu) a světskou kulturou individuální svobody pohrdají.

Podle komentátora se ale naše zaostalá „východní“ společnost potýká s dědictvím potlačené občanské společnosti netolerance a absencí politické plurality. „Je sice pochopitelné, že lidé v našem regionu reagují po dekádách izolace a vymývání mozků na jevy, jako je migrace či globalizace, ještě stále s větší mírou úzkosti než západní veřejnost, ale nemá smysl si zastírat, že nám leckde a leckdy prostě chybí demokratická schopnost rozlišení, tolerance a civilizovaná debata o palčivých problémech.“

Domnívám se, že je to naopak. Svobodnou inteligentní diskusi stále ještě máme, i když už pomalu mimo veřejnoprávní média. Patrik Ouředník získal letošní cenu Magnesia Litera za knížku „Antialkorán”, tvrdou kritiku islámu, což by pod karabáčem politické korektnosti na Západě možné nebylo.

Alexander Tomský

Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.

Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.

Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.

Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.

A těch 5000 demonstrujících občanů Chemnitzu právě díky své zkušenosti z ideologické převýchovy a útlaku pod státní demagogií dnes nevěřícně kroutí hlavou nad mocensko-novinářským kartelem, který v poslušném Německu prosadil cenzuru a svou libertariánskou rovnostářskou a multikulturní ideologii, jež sebemenšího kritika jak za časů Honeckera okamžitě pasuje na fašistu, rasistu či krajního pravičáka a existenčně, tak jako jinak úspěšného šéfa kontrarozvědky, okamžitě zlikviduje.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků