Greta jistě rozmnoží své fotoalbum o spoustu fotek s čelními světovými představiteli. A to i přesto, že většina z nich je přímo zodpovědná za současnou ekologickou situaci, proti které Greta tak brojí. Současný životní styl světových politiků navíc zanechává spíše silnou ekologickou stopu, než stopu v dějinách.

Greta se může radovat i z výsledků květnových voleb do evropského parlamentu. Zelení zaznamenali nečekaný úspěch v Německu i ve Francii. Zelení byli již dlouhou odepisovaní, a navíc se jim v předvolebních průzkumech nedávala šance na dobrý výsledek. Ve Francii pro Zelené hlasovali především mladí voliči a ti, co se nechtěli zúčastnit vyhroceného boje mezi Macronem a Le Penovou. Hlas pro Zelené, tak představoval jakousi alternativu pro občana, který  chtěl jít k volbám a tím splnit povinnost, a zároveň být pro dobrou věc, tzn. pro záchranu planety, což nikdo nemůže považovat za špatný nápad.

Jenomže jak bývá zvykem ve stranách, které jsou jednostranně zaměřeny, ostatní zájmy jdou stranou. Francouzští Zelení tak v ostatních otázkách sekundují prezidentu Macronovi. V posledku hlas pro francouzské Zelené znamenal hlas pro vládní stranu. Jednalo se tak převážně o hlas strachu, nikoliv rozumu, a to přesně odpovídá rétorice mladé Grety, která skoro v každém projevu vyzve, aby se všichni třásli strachy před blížící ekologickou katastrofou. A zde je hlavní problém: i když navenek politika působí jako víření emocí, historie ukazuje, že jako vítězové, vyjdou nakonec ti, kteří dávají přednost rozumu. Panika není nikdy dobrým rádcem v žádné životní situaci.

Kritika Grety Thunberg automaticky neznamená zlehčování ekologie jako celku, jen varuje před značným zjednodušování celé problematiky. Švédská aktivistka neustále zdůrazňuje, že je potřeba radikálně omezit oxid uhličitý, který přesto, že se jedná o bezbarvý plyn, vidí. Ponechme stranou debatu nad touto mystickou schopností, a zamysleme se, jak snížit oxid uhličitý v atmosféře. Jistě se dá hodně udělat změnou životního stylu (šetrnějšího způsoby dopravy), podporou lokální výroby, která zabrání dovážení základních potravin přes půlku světa, atd. Těchto dobrých nápadů je spousta, ale má to jeden háček. Tato změna bude velmi dlouhá a hlavně musí pocházet ze svobodného rozhodnutí jedinců. To se nehodí do současné hektické argumentace studentů, kteří chtějí vyhrát souboj s klimatem ještě dříve, než dostudují.

A proto existuje jedno řešení zvýšit uhlíkovou daň na 180 euro za tunu oxidu uhličitého. Toto řešení by bylo rychlé, ale systémové špatné. Proč? Jednak z obecného důvodu, kdy každé zvýšení daně pouze posiluje moc státu a ztrácí se při dalším přerozdělování. Navíc prostředky vybrané z této daně by se vracely do systému hlavně přes zelené dotace. Tento dotační byznys je vždy velmi nevýhodný pro obyčejné občany. Česká zkušenost z projektů solární energie a její podporou by nás měla od těchto experimentů spíše odradit. Ale namítnete, že to je pouze český problém. Tak dobrá, německý týdeník Der Spiegel si dal práci s výpočtem, jak by se tato daň promítla na současné ceny: litr benzínu by se zdražil o 0,43 eura, mléko o 0,17 eura, zpáteční letenka Düsseldorf-New York by podražila o 657 eur.

Jen pro připomenutí, zvýšení této daně, které by zvedlo cenu benzínu o 0,12 eura ve Francii, byl spouštěcí mechanismus žlutých vest. Lze si velmi lehce představit, jak by se toto zvýšení daně projevilo v peněženkách a v konkurenceschopnosti evropské ekonomiky v globálním světě.

Vy, kdo souzníte s Gretou Thunberg a připravujete se na další stávky za zlepšení klimatu a za zvýšení daní, se raději podívejte, zda je váš šatník je vybaven žlutou vestou. Za krátkou dobu se vám možná bude hodit, protože politika má především řešit společnost, následně její postavení k přírodě, člověka a jeho svobodu, a lidská svoboda znamená i finanční svobodu, která závisí na míře zdanění.