Tyto hodnoty nejsou samozřejmé a naše část světa také zažila děsivé tyranie. Ano, chci psát dnes o prudce rostoucí nenávisti v republice. Opakované fyzické napadení pana Jakla – je toho špičkou ledovce, byť viditelnou.

Lidé nejsou od přírody andělé. Lidé mají naopak od přírody v sobě agresivitu, hamižnost, hloupost, stádnost i třeba lenost. Každý jinak, ale mají. Rozdíl je v tom, jak společnost tyto různé atavismy koriguje. Že se něco nedělá.

Když budeme sledovat různé tyranie z minulosti – tak pracují s nenávistí obratně. Aby dosáhly svého cíle, označují své protivníky za lidi méněcenné, na které je útočit možné. Například sedlák na vesnici hospodařící třeba na malých políčkách, po nikom nic nechce – chce být na svém gruntu a hospodařit si po svém. Stojí ale v cestě nějakým ideologickým záměrům (kolektivizace vesnic). Tak vtlučeme masám do hlavy slovo „kulak“ – něco jako vesnický boháč. Kulaky je třeba potírat, jsou to škůdci.

Pro nacisty jsme byli slovanští podlidé – měli „právo“ slovanský živel ničit. A tak podobně.

A prudce rostoucí nenávist v poslední době u nás není ztělesněna dvěma (nebo třemi) agresivními darebáky na ulici či v hotelu. Ta se dlouhodobě vyrábí vlivnými skupinami, politickými kruhy a médii. Když jste odpůrce evropské integrace a ztráty suverenity České republiky – tak nejste odpůrce evropské integrace a ztráty suverenity České republiky, ale „agent Ruska“ nebo „nácek“. Když si myslíte, že rodina je táta, máma a děti – tak jste „nácek“ a „homofob“. Když si myslíte, že miliony migrantů z Afriky a Asie rozvrátí naši kulturu a společnost (a v řadě zemí již rozvrátila) – tak Vám názor nevyvracejí argumentačně (jako třeba, „že se bezpečnost a kriminalita na předměstích Paříže za posledních dvacet let zlepšila a školství v Berlíně šlo prudce nahoru“) – ale jste „nácek“ a „rasista“. A před takovými je třeba společnost chránit, jsou to škůdci a může se na ně útočit. Fyzicky? No, hranice je tenká.

Propagandistický plátek Forum 24 třeba otiskl článek Putinovi služebníci, kde označil řadu lidí, kteří spolu nemají dohromady moc společného – za ruské agenty. Včetně mě. Já přitom nemám s Ruskou federací cokoli společného. Ani jsem za ty čtyři roky tady o Rusku nic nepsal, pokud se nepletu. Článek doprovodily dryáčnické nechutné karikatury – velmi podobné grafice nacistického týdeníku Der Stürmer.

Řada politiků se politicky živí na podobné nenávisti. Republikou sice oběhly fotografie poslance Kalouska, jak zamlada za komunismu recituje v pionýrském stejnokroji na aktivu bezpečnostních složek. Po třiceti letech je to ale paradoxně nejčastěji tento talentovaný politik, kdo v parlamentu určuje, kdo je proruský a není „prozápadní“. Vůbec bojovníků proti komunismu tam máme třicet let po kolapsu komunismu čím dál více a jsou čím dál „statečnější“.

Tvrdě nenávistné útoky člověk schytá i od novinářů najatých k ovlivňování veřejného mínění podnikatelem Bakalou. A spousty dalších.

Tohle vše vytváří atmosféru, kde se na nějaké lidi může osobně útočit, dehonestovat, dělat z nich méněcenné bytosti. Škůdce. Nikoli lidi s jinými názory.

Na mě jsou lidi (furt jezdím tramvají a metrem a chodím do normálních hospod) zatím neuvěřitelně hodní, ale osobních útoků jsem už pár zažil. Tlustej chlápek na mě pokřikoval na sjezdovce, ať jdu jezdit do Ruska a vypadnu ze sjezdovky (asi kilometr od místa, kde bydlím). Moje pětiletá dcerka chudák koukala. Co máte dělat? Dvakrát za týden se s někým porvat? Volat policajty a soudit se? Vzít si ochranku? Nejezdit metrem? Nelyžovat? Všechno špatně.

Ale jsem si jistej, že ten pán si to někde přečetl – nebo ho v tom utvrdili známí, co si to někde v novinách přečetli – že to neměl ze svý hlavy.

Jakýsi fousáč na mě u filozofické fakulty volal „nácku“. Logicky sice moc nechápu, jak můžete být „agent Ruska“ a „nácek“ zároveň (Nacisté zabili dvacet milionů Rusů za války) – ale evidentně to v dnešní době jde.

Normální tahle atmosféra není. Jak vidno hranice k útokům fyzickým je tenká. A hlavně (lidi nejsou andělé, ani já ne) – tahle atmosféra posiluje zpětně zase vaše horší vlastnosti. Oslabuje váš humanismus a pocit, že lidé jsou v jádru dobří.
A bez tohodle pocitu se žije špatně – ten si, doufejme, uchovám. Musím.