Článek
Po evropských volbách téměř zmizel z české politické scény zájem debatovat o budoucnosti domácí levice. Debatovat se může jedině o tom, jestli se v příštích sněmovních volbách zachrání – nikoli uspěje – ČSSD a jestli nezůstane jedinou zástupkyní této části spektra KSČM.
O to intenzivnější je zájem voličů na pravici, jak bude v nejbližší době tato část politické scény vypadat. Andrej Babiš tyto občany ani v nejmenším neuspokojuje. Chtějí změnu. Jenže i evropské volby ukázaly, že proti autoritářskému modelu ANO doplněnému rozbředlou ČSSD v pozici Hrnečku, vař!, s KSČM a SPD v záloze, stojí nesourodé šiky pravicových stran.
Myšlenka spojení sil je tady ve vzduchu už dlouho. Ostatně přesně tato výzva zazněla na jedné z demonstrací na pražských náměstích. V evropských volbách ji vyslyšeli jen politici ze STAN, TOP 09, Strany zelených a dalších subjektů. Piráti, ODS a KDU-ČSL zvolili cestu samostatných kandidátek a po volbách nemají žádný prvoplánový důvod tuto taktiku měnit. V Evropském parlamentu zasednou zástupci všech zmíněných stran stejně jako zástupci proevropské koalice.
Přesto modří přemýšlejí dopředu a zkoušejí v dostatečném časovém předstihu zajistit lepší výchozí pozici v budoucích volbách do české Sněmovny zde. Spojenectví ODS s lidovci dává smysl nejen proto, že se obě strany hlásí především ke konzervativismu. To je teorie. Jsou i praktické ukázky, že se jejich vidění aktuální politiky tu a tam překrývá.
Čeští lidovci například léta vyzdvihují Viktora Orbána. Už v roce 2013 převzali na svém webu Orbánův projev o tom, že Evropa bude buď křesťanská, nebo nebude vůbec, s proklikem na jeden ze septiků českého mediálního prostoru. Když evropští lidovci letos nevyloučili stále arogantnějšího Orbána s jeho stranou, ozval se tehdejší předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek s tím, že to je dobře, protože by to mohlo posloužit liberálům a progresivistům.
To je nejen slovník, kterým hovoří ODS. To je přímé bratření například s čerstvým modrým europoslancem Alexandrem Vondrou zde. Takže tady bude ruka, tedy pravá ruka, tedy pravice v rukávu. Ale bude se chtít do tohoto rukávu nasoukat ta část pravice, která, na rozdíl od ODS a lidovců, nevyznává zásadu „krve a půdy“ jako základní hodnotu?
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Činitelé ODS naznačují, že by uvítali i širší koalici. Jenže když prozkoumáme výsledky Medianu zde, zjistíme, že se v řadě bodů koalice TOP 09+STAN+SZ od modrých a černých liší, co se týče jak věku příznivců, tak částečně jejich vzdělání. Je to sice předčasná úvaha, ale na jeden monolitní blok vedený hegemonem ODS to nevypadá.