Že chatrč není hrad, že jistě není snad, že vůně není zápach a zápor není klad, to každý zná, to každý ví zde. To možná zná, to možná ví. Ale stejně se skoro každý v minulém týdnu ptal, proč to u nás není jako v Rakousku.

A to nikoli proč u nás nebyli duchovní potomci nacistů ve vládě jako tam. Tento jev naštěstí zatím nemáme. Šlo o rychlost, se kterou se rozpadla rakouská vláda a vyhlásily se předčasné volby. „Jen“ proto, že šéf koaliční strany FPÖ a vicepremiér byl natočen na videu s paní, která se vydávala za neteř ruského oligarchy, a on skoro slintal nad možnostmi, které by ruské peníze skýtaly jemu a jeho partaji. Včetně kýženého cíle, vytvořit podřízenou mediální síť jako v Orbánově Maďarsku. To je lepší než český holding.

Uvažte, žádné trestní stíhání v Rakousko nebylo, a přesto šel dotyčný z kola ven a budou předčasné volby. Sám politik a ruská prokremelská média okamžitě spustili, že šlo o provokaci a kampaň. To známe. To máme taky. Nemusí nám pomáhat ruská prokremelská média, máme svoje, která to umí. A přesto je tu zcela odlišný dopad: v Rakousku konec vlády a předčasné volby, v Česku pohrdání pravidly ze strany prezidenta a premiéra. Proč tedy chatrč není hrad?

Právě proto, že je chatrč. Rakousko se sice podle složení právě ukončené vlády nezbavilo ozvěn nacionálněsocialistického myšlení, ale zároveň zachovalo to, co v Česku komunisté spolehlivě zničili. A to tak spolehlivě, že je těžké i vysvětlit, oč vlastně jde. Jak to má pochopit člověk, jehož předkové nebo on sám vyrůstali s životní filozofií Kdo nekrade, okrádá rodinu? Takže jen v hrubých rysech: Musí existovat určité meze, které se nepřekračují.

Ale jak může tato zásada fungovat ve společnosti, v níž tři ze čtyř pozic nejvyšších ústavních činitelů obsadili bývalí členové KSČ? A kde nemá předseda Senátu, kterému se mělo přezdívat „sbor moudrých“, žádné zábrany, aby předvedl na pietním shromáždění rozhled nepřesahující vesnickou hospodu zde.

Společnost, která se jako na povel většinově naježila proti jednomu z prezidentských kandidátů právě proto, že byl vychován v tom duchu, který vedl rakouské politiky k rychlému rozhodnutí o vládě, ale který je bytostně cizí zmíněné hospodě, je logicky většinově smířlivá k samoděržavním brykulím, které předvádí prezident a premiér.

Menšina, která se týden co týden schází na náměstích, však hlasitě dává najevo, že do této chatrče patřit nechce.