Článek
Rozdíl je ovšem patrný na první pohled. V Itálii ani Paříži čínského vládce nečekalo tak pompézní uvítání. Naopak, setkal se s těžkými vahami světové politiky, které disponují nemalými prostředky a kupní silou solventních obyvatel, kterým Čína touží dodávat své výrobky. Protože ale Italové, Macron, Merkelová a koneckonců i předseda Evropské komise Juncker nejsou žádní čučkaři, od přijíždějícího panovníka očekávali také nějaké hmatatelné dary.
V Itálii se zhmotnily řadou reálných smluv slibujících výdělek, takže Peking může hřát u srdce, že se první země skupiny G7 přihlásila k projektu budované obchodní dálnice z Číny na Západ. Účasti se nebrání ani Francie a Německo. Evropská komise nechá zase na členských státech, jestli pustí čínský Huawei k budování 5G sítí nebo nikoliv. Cena za výše zmíněné je prozatím následující. Obchody za miliardy euro a dodávka 300 letadel Airbus do Číny. Neboli výrobků evropského konsorcia Francie, Německa a Velké Británie.
Podle německé kancléřky i ostatních účastníků jednání je také nezbytné, aby Čína otevřela svou ekonomiku a přestala západní firmy nutit k přenosu jejich technologií a patentů do Říše středu, když tam chtějí podnikat. Čínský prezident poděkoval, za svou stranu řekl, že souhlasí s politiky Západu v tom, že si obě strany jsou čestnými konkurenty, kteří ale zároveň přejí otevřené soutěži a volnému mezinárodnímu obchodu. Takový přístup se dá také charakterizovat jako „já pán, ty pán“ a je jediný, jak se s gigantem typu Čína dá vyjít bez ztráty kytičky.
Vzájemně výhodný obchod totiž motivuje k vzájemným ústupkům, které ve finále vedou k oboustranným ziskům. Je to rozhodně lepší, než poklonkovat a jezdit se učit do Číny „jak stabilizovat společnost.“ My v Českém republice totiž moc dobře víme, že nikam nevede. Vzhledem k rádoby investicím CEFC už můžeme doufat jen v to, že škody se minimalizují a celou historii překryje slastný závoj zapomnění.
Z hlediska mezinárodních vztahů platí, že přístup evropských mocností se jeví jako účinný také díky americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Choval se jako slon v porcelánu, rozhádal si všechny, včetně tradičních spojenců na starém kontinentu, takže není divu, že se pokouší dohodnout mezi sebou. Pro nás bude nejlepší, když se budeme držet Evropské unie a třeba i něco zbyde na nás.
Nejsme ani tradiční mocnost, ani dost velká země, nemáme strategické přístavy jako Řecko nebo Itálie, dokonce nemůžeme sloužit ani jako unijní předpolí pro čínské zboží tak, jako země na Balkáně. Je na čase učit se nikoliv stabilizovat společnost, ale sebevědomě si hlídat košili, která je nám blíž než kabát. A nachází se na stejném kontinentě.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.