Otázkou ovšem je, zda rozchod s Klausem mladším poté, co ze strany už před lety odešel zakladatel strany, Klaus starší, znamená také definitivní rozchod s „klausismem.“ Ten je možné popsat nejenom jako soubor názorů a  postojů, které straně vtisknul Klaus starší, když byl jejím lídrem, ale také jako jistý typ chování. Kritici strany by asi charakterizovali  tento přežívající duch strany jako „ódéesáctví.“

To byla svého času pejorativní nálepka, která poukazovala na jistý typ arogance, pravicové ideologické dogmatičnosti a malou schopnost hledání kompromisů. S „klausismem“ bylo „ódéesáctví“ propojeno pupeční šňůrou. Dokonce i politici, kteří v ODS nebyli známi jako Klausovi nejhorlivější podporovatelé, byli odérem z Klausovy kuchyně, v níž se podle Klause juniora zrodila samotná ODS, značně „načichlí“.

Ačkoliv nejvýznačnější „klausovci“ ze strany postupně odešli, dodnes jsou ve straně někteří, kteří zůstali s Klausem po tzv. sarajevském atentátu, jako třeba europoslanec Jan Zahradil. A někteří z těch, co později odešli, jako Ivan Langer, by se rádi vrátili do významnějších stranických pozic.

ODS tak má i po vyloučení Klause ml. dvě tváře: Na jedné straně tu, která by ráda představovala umírněný konzervativismus západoevropského střihu a není prvoplánově protievropská, i když má k tomu či onomu v EU výhrady. Na straně druhé tu, která je dodnes v zajetí „klausismu“ jak v míchání konzervativních postojů s nacionálním populismem, tak v občasném koketování s extrémismem,  tak v téměř instinktivním odporu vůči EU.

Zahradil  přitom není ve vedení strany jediný politik uhnětený ve svých postojích k EU i dalším tématům z „klausovského“ těsta. Zdatně mu konkurují třeba i Alexandra Udženija nebo Jana Černochová. A politiky poznamenanými „klausovskou“ ODS jsou i předseda ODS Jaroslav Kubera či senátor Tomáš Jirsa. Ekonomický mluvčí ODS Jan Skopeček je pro změnu dokladem toho, že  „klausismus“ v ODS se netýká jen politických matadorů a může mu propadnout i politik relativně nový.

„Vyvětrat“ klausismus z ODS bude tedy o poznání těžší úkol než vyloučení Klause mladšího. Ačkoliv Klaus starší tvrdí, že ODS směřuje do bezvýznamnosti, protože se odchýlila od svých původních hodnot (rozumějme od „klausismu“, který se léta vařil u Klausů v kuchyni), ve skutečnosti je jejím hlavním problémem, že je klausismem dodnes prolezlá.

Stačí se podívat, s kým koketuje v Evropském parlamentu. Jejím hlavním spojencem byli britští konzervativci, kteří kvůli své iracionální zášti k EU dovedli svoji zemi do hluboké politické a ekonomické krize. A to byl ještě spojenec slušný.

Dalším spojencem je polská strana Právo a spravedlnost, jejímiž hlavními atributy jsou populistická levicová ekonomická politika a populistické zneužívání nacionalismu a protiněmeckých vášní. K tomu všemu Zahradil koketuje s myšlenkou pevnějšího spojenectví s maďarskou stranou Fidesz, která  útočí na principy liberální demokracie. Odtud je už jen krůček ke spolupráci se stranami, s nimiž se dosud odvážil přátelit jen Tomio Okamura, nebo s  nimiž po odchodu z prezidentské funkce přátelí Klaus starší.

Aby se tedy k ODS vrátili proevropští konzervativní voliči, z nichž mnozí utekli před časem k TOP 09, bude muset její vedení udělat mnohem více, než jen vyloučit Klause mladšího. Otázkou je, zda klausimus není do genetického kódu strany zapsán tak pevně, že zbavit se ho nebude možné ještě po mnoho let, možná nikdy.