Právě probíhá test toho, nakolik jednotně usiluje Unie o svoje vlastní bezpečí. V kurdském vězení na severu Sýrie se nalézá zhruba 800 bojovníků Islámského státu pocházejících z různých evropských zemí. V Sýrii a v Iráku po nich zůstaly bezedné masové hroby.

Křesťanské a jezídské dívky se prodávaly na jejich tržištích v přepočtu po několika desítkách eur za kus. Nyní se bojovníci dožadují návratu do vlasti a odvolávají se přitom na svá lidská práva.

Orgány Evropské unie mlčí. Tentokrát si nedovolují zasahovat do záležitostí svých členských států. Jednotlivé členské země tápou. Němečtí právníci poukazují na to, že je obtížné zajistit důkazy o zločinech, jichž se mohli dopustit.

Nemenším problémem je prý ověřování totožnosti islamistů s německým občanstvím. Jisté je jen to, že podle existujících zákonů mají právo na návrat do své země.

Je třeba též zodpovědně posoudit, zda stále ještě představují bezpečnostní riziko, a zjistit, nakolik je závažné. Odborníci poukazují na nutnost urychleně připravit deradikalizační programy, které by umožnily rozdělit fanatiky na ty skutečné a na ty, kteří svých činů dodatečně litují.

Rakouská vláda si v situaci všeobecné bezradnosti dovolila připravit zákon, který všem zajatým islamistům rakouského původu bez rozdílu zakazuje vstup do země. Lidé, kteří se přidali k Islámskému státu, nemají podle tohoto zákona nárok na žádnou pomoc ze strany Rakouska.

S napětím lze očekávat další summit hlav evropských států. Patrně na něm zazní energické volání po společném postupu všech evropských zemí. Možná se ozvou i hlasy navrhující zahájit kárné řízení s těmi zeměmi, které společnou linii nerespektují pod záminkou, že žádná neexistuje.

Autor je sociolog a europoslanec za ČSSD