Článek
Ta ke svému fungování potřebuje schválení europoslanci, kteří zpovídají a schvalují její členy i jejího předsedu. Na základě výsledku voleb v celé Unii bude také vybrán šéf Evropské komise, který bude následně řídit výkonnou unijní složku hlídající smlouvy i pravidla. Mezi ně patří mimo jiné čtyři základní svobody, tedy volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Kdo je porušuje, toho Evropská komise může popohnat k soudu, vyzvat k nápravě, případně vyzvat ostatní státy, aby rozhodly o nutnosti opatření.
Tak se stalo také v případě kontrol masa z Polska, jehož sedm set kilo dodané do České republiky obsahovalo salmonelu. Je naprosto logické, že české úřady přistoupily k plošným kontrolám, protože musí chránit zdraví občanů. Mimořádné kontroly zavedlo v únoru také Slovensko. Jelikož ale takové opatření neuplatňují další země, Evropská komise vyzvala k jejich zrušení. V kuloárech není žádné tajemství, že v tom má prsty tlak Varšavy. Mnohem důležitější ale je, že v případě nezrušení kontrol budou o věci rozhodovat členské státy, které už nemusí vyzývat, ale mohou přímo nakázat kontroly zrušit. Každý stát je ale suverén, takže i pod hrozbou sankcí mohou české kontroly pokračovat.
Druhá možnost je, že místo konfliktu se dnes podaří ministru zemědělství Miroslavu Tomanovi přesvědčit eurokomisaře pro zdraví a bezpečnost potravin, aby kontroly zavedla celá Unie nebo alespoň Evropská komise rázně zakročila. Pravdou totiž je, že na problém s polským masem neupozornili zahraniční konkurenti Polska, ale sami polští novináři. Vše další bylo už jen důsledek. Tím se dostáváme k významu evropských voleb. V nich budou v zásadě soupeřit dvě základní myšlenky.
Za prvé, posílit roli členských států, které budou rozhodovat o hlavních opatřeních. Pokud to nebude většinově, ale jednomyslně v ještě větší míře než teď, pravděpodobně se na mnohém neshodnou. Navíc pokud bude výnos Evropské komise a případně i členských států negativní vůči českým kontrolám polského masa, mohou posílit české strany, které chtějí společná unijní pravidla spíše oslabit. Z těch, které mají podle stávajících průzkumů šanci na zvolení, jsou to především ODS, KSČM a SPD. Budou křičet, co že si to Unie vůči nám dovoluje.
Druhou myšlenkou je posílit roli Evropské unie, která by zavedla stejné a plošné kontroly a standardy pro potraviny v celém společenství. Tedy naopak ne méně Unie, ale více Unie. Tím by se oslabila role členských států, ale posílila akceschopnost a soudržnost Unie. Strany, které věří v silnější Unii, která může díky půl miliardě obyvatel a v součtu obrovské ekonomické i vojenské síle směle konkurovat i mocnostem typu Čína, Rusko a USA, to ale budou muset v kampani vysvětlit. Třeba i tak, že neutrální hlídání smluv pomůže i naší zemi, pokud bude České republice jiný členský stát škodit. Na konkrétních případech. Týká se to hlavně stran podporujících celounijních spolupráci v čele s Piráty, KDU-ČSL, koalicí TOP 09 a STAN.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Nejdůležitější je ale volební účast. Lidé by měli přijít ve velkém počtu. Pokud se k eurovolbám dostaví kolem osmnácti procent občanů tak jako v roce 2014, nebude si moci mlčící většina příliš stěžovat na budoucí podobu Evropské unie. Už nestačí jen říkat, že jsme aktivním členem Evropské unie. Je třeba činit. Strany v kampani musí říkat nejen to, co nechtějí, ale hlavně, co chtějí a jak to konkrétně pomůže občanům České republiky.