Článek
V konečném důsledku nám totiž může být jedno, která strana si body za úpravu podmínek poskytování mobilních služeb připíše. Důležité je, že cenu volání a mobilního internetu snad konečně sníží konkurenční boj politiků o hlasy voličů, když už to nedokázala konkurence mezi stávajícími mobilními operátory. V sázce totiž není jen to, kolik budeme platit, ale také posílení pozice zákazníků vůči velkým společnostem.
Libým okem můžeme sledovat, jak se Piráti s hnutím ANO předhánějí s nabídkou jako na tržišti. Tam, kde chtěli Piráti snížit sankci za opuštění operátora před koncem závazku z dvaceti na pět procent, Babiš rovnou hodil na stůl nabídku sankce nulové. Ba co víc, administrativu by za nás mohl řešit poskytovatel mobilních služeb, ke kterému hodláme přejít. Takže by bylo o starost méně s žádáním o přenos čísla tam, kde nás chtějí udržet hrozbou sankce, případně slibů.
Usnadnění přecházení od jednoho operátora ke druhému by také jistě povzbudilo konkurenci mezi samotnými poskytovateli mobilních služeb. Ať už by zůstali tři, nebo se k nim přidal v budoucnu čtvrtý nebo pátý. Když si obchodníci nemohou být jistí zákazníkem smluvně, musí si jeho věrnost udržet kvalitou a cenou produktu. To dá rozum. V konečném důsledku bychom se třeba i mohli dostat do fáze, kdy hromadu dat, volných minut a zpráv dostaneme na předplacenou kartu, tak jako je tomu třeba ve Velké Británii.
Proti nové, rýsující se úpravě zatím vystoupil jen T-Mobile. Argumentuje, že by mohl být celý proces nebezpečný. „Preferujeme, aby stávající operátor ověřil identitu zákazníka, jinak hrozí odcizení čísla, například na falešnou plnou moc.“ Na taková slova je možné jen říci, že zneužít se dá všechno. Pokud se ale někomu snad podaří zfalšovat mou plnou moc, může si rozhodně pořídit lepší věci než mi jen zcizit číslo mobilu, které jen tak nějaký lapka nezná. Je to riziko, se kterým se dá žít.
Sympatičtější je přístup, který zatím zastávají dva zbývající operátoři. Z jejich slov se dá odhadnout, že jsou ochotní hrát na hřišti, které politici vytyčí. O2 s tím, že návrhy zákonů nekomentuje, Vodafone s tím, že zatím nezná detaily návrhu. A tak to má být. Neviditelná ruka trhu evidentně není všemocná a vše neřeší. Je prostě potřeba jí vymezit hranice a pravidla, kam a kdy může šáhnout a jakým způsobem se činit.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Radujme se tedy z požehnané zlaté doby předvolební, která politické strany bičuje k nevídaným výkonům. Třeba toho zvládnou ještě více, protože nějaké volby budou v naší zemi do roku 2027 každý rok. Doufejme jen, že ve věcech výhodných pro spotřebitele dokážou politici překonat malicherné spory a prosadí společně nejen úpravu poskytování mobilních služeb. To znamená, že si nebudou házet klacky pod nohy v touze připsat si zásluhy jen pro sebe.