Řeší se pak, jak je přerozdělit mezi státy, kde jich je zatím málo. Osvícení politici (Orbán, Salvini…) se snaží tuto vlnu zpomalit či zastavit. V praxi to znamená, že ochrání v rámci přerozdělování vlastní zemi, a o to více je migrantů jinde.

U nás pak se některými lidmi uvádí, že máme jen dvanáct (a podobná čísla) nelegálních migrantů – takže je na pomezí hlouposti a trestného činu o tom jenom mluvit. Tak je to bezvýznamné. Dosud jsem v této souvislosti nepochopil, proč jsou tedy ty české „integrační neziskovky“ krmeny desítkami miliónů korun – zda je nutné 50 miliónů na jednoho migranta a tak. Ale o tomhle se občas mluví.

Podíval bych se raději na ty legální cizince. V České republice žije nyní (legálně) již 550 tisíc cizinců, což je skoro třikrát tolik než v roce 2000. Jejich počet v poměru k celému obyvatelstvu překročil 5 procent.

Jednomu z těchto (legálních) cizinců bych se dnes rád věnoval. Jde o paní, která se možná jmenuje Ayan Jamaal Ahmednuur a možná je ze Somálska a veřejnost ji zná z kauzy, kdy žalovala ředitelku Střední zdravotní školy ohledně nošení šátku. Tedy spíše posloužila jako bílý kůň kruhům podporujícím levicový extremismus (ombudsman Šabatová, neziskovky, aktivisté a spol.) k rozpoutání politické kauzy.

Zatím u soudů nižších instancí česká ředitelka vyhrála, ale bohaté a vlivné kruhy poženou kauzu výš a výš, tam už to spravedlnost tak jednoduché mít nebude.
Ale o tom jsem psal již dvakrát (Hezké prázdniny, jak pro koho z konce června 2016 a Kdo hájí občanské svobody a čí z listopadu 2016).

Dnes se na to podívejme z pohledu legálního pobytu cizinců na našem území. Paní Ahmednuur přicestovala v roce 2011 do České republiky letadlem (patrně z Ruska) a okamžitě po příletu v prostorách letiště Ruzyně vyhodila a zničila veškeré dokumenty.

Byla chycena v prostorách letiště v tranzitním prostoru. Pak požádala o azyl a  byla předána do přijímacího střediska. Dostala povolení k pobytu na deset let (do 2021) na jméno Ayan Jamaal Ahmednuur, což vycházelo pouze z jejího čestného prohlášení. Českých dokladů a povolení k pobytu pak bylo vydáno ještě hodně, protože paní Ahmednuur průkaz opakovaně ztrácela.

Například další doklad byl vydán v lednu 2012, tento byl pak odcizen vloupáním do vozidla Audi A6 (většina čtenářů nikdy tak drahým autem nepojede) jakéhosi cizího podnikatele. V září 2013 byl vydán další průkaz, tento opět ztracen a zase další vydán v roce 2015. A tak dále.

Paní uváděla, že má jednoho syna, ale v ČR na cizinecké policii probíhala dvě řízení na jednu osobu narozenou 2007 a druhou 2008. Jsou na území ČR pololegálně další osoby (4–6), o jejichž původu a všem ostatním nic nevíme? Jsou fotografie na všech dokladech identické? Budu v této věci (pečlivost v evidenci cizinců) interpelovat ministra vnitra.

Paní Ahmednuur se u nás hned ujala řada neziskových organizací, díky kterým získala i doklad o absolvování základní školy, kde byla z českého jazyka hodnocena známkou „dobrý“. Dosud ovšem tato paní hovoří pouze velmi dobře anglicky (což je jinak na chudé Somálsko zajímavé) a jedinou českou větou tak zůstává ta na Sdělení o zanechání studia (pozdější podklad pro zmíněný soud)  „noešano pokrěvký hlavý“.

Legální cizinci to mají u nás dobré. Paní Ahmednuur se tedy v roce 2013 snaží začít studovat na zdravotní škole. Protože nedodá dokumenty osvědčující její totožnost (jsou totiž zrovna „ztracené“), je druhý den její „studium“ skončeno. Přesto je o týden později přijata k rekvalifikaci na Dívčí katolické (sic!) střední škole a původní (státní) školu žaluje za nemožnost nošení muslimského šátku – viz známá kauza.

Rekvalifikace pro uplatnění v České republice je super úspěšná a paní vykonala i závěrečné zkoušky. Přesto ještě o tři roky později (to již probíhá známý soud) koná testovou část zkoušky na český řidičák za účasti tlumočníka v anglickém jazyce. Pokud se tedy jedná stále o tutéž osobu.

Nechci rozhodně tvrdit, že se v ČR pohybuje takovýchto 550 tisíc „legálních cizinců“. Nicméně pohled pod pokličku zrovna této (nikoli mnou) vybrané kauzy ukazuje podivný systém nedůslednosti, aktivních podvodů a napomáhání ze strany organizací podporovaných daňovými poplatníky, slabost České republiky hájit své zájmy i případně zájmy humanity … že to je na pováženou.