Článek
Jsou nějaké hodnoty, které přetrvávají. Například slušní starostové, kteří tu práci dělají dlouho – skoro všude vyhráli a získali dost hlasů. Nebudu je tu uvádět, mimo jiné víc sleduji starosty jedné politické strany, tak by to nebylo apolitické zhodnocení.
Účast pod padesát procent v kdysi nejpopulárnějším typu voleb (komunálních) je varující. Lidé jsou unaveni z neustálých voleb, ztrácí se základní struktura: občan-rodina-obec-stát. Tedy prostor, kde se každý přirozeně identifikuje. Kromě schizofreniků se každý identifikuje sám se sebou pochopitelně. Postarat se sám o sebe a svůj život v první řadě. Pak je rodina, kam patříte. Zda je funkční, či žádná. V nemoci či ve stáří (nebo v dětství) nic moc jiného nemáte. Obec – místo, kde bydlíte, a vaši sousedé okolo, se kterými jste chodili do školky nebo na první tancovačku. A pak jsme Češi. Máme stejný jazyk, historii, základní kulturní návyky. To je vše.
Žádné kraje, unie nějakého světadílu, globální dobro – to nemá demokratickou oporu – je to jen lidský konstrukt. Nic přirozeného.
Nebudu tu dnes útočit na Senát jako obvykle. Tedy měl by se zrušit, ale řada lidí, co je teď v druhém kole – by České republice pomohla nebo už to dokonce udělala. V řadě míst bych šel s chutí volit (Teplice, Jablonec, Náchod, Prostějov...).
U komunálních voleb si nejde nevšimnout podivného dělení ve velkých městech. Když říkám: občan-rodina-obec-stát – tak ta obec je prostě Praha. Nikoli Praha 68 – ještě naděleno na další úroveň.
Bydlel jsem skoro dvacet let na „Praha 8“ – což je stotisícová městská část (čili velká jak Pardubice či Hradec) a skládá se z naprosto různorodých území – Karlín po povodních opravený, luxusní a hipsterský; stará Libeň, kdysi dělnická periferie; pak vilová čtvrť Rokoska nad řekou, kde jsou teď baráky tak za 50 miliónů plus k mání; stará vilková zástavba Kobylis (tam jsem bydlel), kde pořád ještě dominují rodiny, jejichž dědečkové to v třicátých letech na poli postavili – tu čtvrť; pak obrovská sídliště Ďáblice a Bohnice a za přirozenou hranou města (za kopcem) ještě pár satelitních vesnic, kam jsme kdysi chodili se školou na celodenní pěší výlet přírodou – nyní spojené s městem. Člověk z Karlína je stokrát častěji na Žižkově (P3), v centru (P1) nebo na Vinohradech (P2) než v Bohnicích. Že kolabuje doprava na severním okraji Prahy, je mu v jádru fuk.
Taky bych se vsadil, že 95 % obyvatel nevědělo, kdo je starosta tohoto územního celku. (Naproti tomu všichni věděli, že primátorkou celé Prahy je Krnáčová, které ale na sebe telefon pan Babiš evidentně nedal :-) ). Zkrátka to dělení ve velkých městech zase není moc přirozené – přidává další samosprávnou rozhodovací úroveň. A nakonec to tlačí volební účast a náladu lidí – dolů.
A to píšu přesto, že na osmičce jsem upřímně podporoval (dokonce natočil video) vítězku voleb.
No nic, sám jsem si již užil voleb v malém horském městečku, kde jsem volil lidi, co osobně znám. Sousedy. A mám rád oba hlavní kandidáty na starostu, což je balzám na nervy v porovnání s hlavním městem.
A ještě zde máme fenomén změny. Mladých lidí, zcela nových formací. Mám k tomu jeden postřeh. Dnes slaví moje starší dcera dvacet let. Na oslavě jí to moc slušelo, začíná studovat dost těžkou přírodovědnou vysokou (biotechnologie léčiv) – všude se tím vytahuju, i když je to ze 75 % zásluha mé první ženy.
Ale ta dvacítka mě trochu sociologicky trkla. Můj dědeček ukončil „střední školu“ v šestnácti a celý život poctivě pracoval coby účetní. Můj otec maturoval v sedmnácti, promoval na VŠE ve 22 letech a taky mu to stačilo k živobytí. Já jsem maturoval v osmnácti, no a dcera začíná vysokou ve dvaceti. Rok-rok-rok-rok. Zvláštní. Jsou snad děti teď později vyspělí fyzicky? Nekonečné pobyty ve školních škamnách do šestadvaceti. Přitom volí již od osmnácti. Ale nebylo snad myšleno, že volí „plátci daní“ původně – občané státu, co pracují a chtějí rozhodovat o svých daních?
Vidět často tu podivnou kombinaci – jak chtějí mít ještě všechny výhody mláďat a zároveň práva dospělých – je zvláštní.
Václav Klaus ml.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.
Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).
Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.
Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.
Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.
Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz
A je tam i lítost, jsou to lidé plní sil – ve dvaceti už by mohli mít bakaláře a jít pracovat, vydělávat si (to je jedna z největších životních radostí, když vidíte, že se sám uživíte – že jste už doopravdy dospělý). Tahle sociologická změna – protahování jakéhosi polodětství – je důležitější faktor společnosti, než jestli dostal o půl procenta víc Čižinský nebo Pospíšil (oba volilo asi 7 % Pražanů zapsaných ve volebních seznamech).