Včera bylo 14. října. A neukazujte mi prosím kalendář a už si vůbec neklepejte na čelo. Jako loajální občan se řídím slovy a činy vysokých představitelů státu. Je vicepremiér a ministr vnitra vysokým státním představitelem? Chtěl bych vidět toho smělce, který řekne, že není.

A když ministr vnitra ujistí, že na svou další funkci ministra zahraničí, kterou dělá z lásky k prezidentovi, protože navržený kandidát nepozdravil u vrbiček, oznámí nominanta až po říjnových volbách? Jak se má zachovat loajální občan, který svým vysokým státním představitelům věří, že bude líp? Přepíše kalendář.

Kdy tedy ty volby mají skončit? 13. října. Oznámil Jan Hamáček jméno nového kandidáta na ministra zahraničí včera? Ano, stalo se to včera, tedy 14. října, po volbách. Vy si to zařiďte jak chcete, ale já hledám v dnešní nejisté době žulové body, kterých se držím.

A teď bez ironie. Jan Hamáček usilovně pracuje na tom, aby tu po něm už mnoho předsedů ČSSD coby vážené strany nebylo. Pobavilo mě, jak si na sociální síti začínají najednou i lidé, kteří se soc. dem. nikdy nesympatizovali ani sympatizovat nebudou, vybavovat osamělý a beznadějný boj Bohuslava Sobotky s lokajskou povahou jeho spolustraníků a samoděržavím, které vypučelo na Hradě.

Miloš Zeman totiž žádné ústavní právo zamítnout ministra nemá: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ Zeman spoléhá na připodělanost nebo vychytralost zainteresovaných politiků a báječně se mu to daří.

Premiérovi navíc ministr zahraničí jako politické nedochůdče vyhovoval, protože zahraniční politiku chce dělat hlavně sám. Z jeho posledních výstupů v této oblasti měli loajální voliči, kteří tomuto vysokému (prý 175 cm) představiteli věří, nabýt dojmu, že Česko není především členem EU, ale V4, kde je naším největším kámošem Viktor Orbán. A že europoslanci za ANO, kteří hlasovali v rozporu s tímto názorem ředitele firmy Český stát, jsou zrádci. Brzy z nich asi budou ztroskotanci.

Michail Saltykov-Ščedrin již velmi dávno napsal svou Historii města Hloupětína zde. Jeden z popsaných vysokých představitelů onoho města měl v hlavě místo mozku varhánky, které vydávaly jen dvě slova: „Zničím! Nestrpím!“ Dnes by tam určitě bylo: „Kampaň!“ zde.

Chcete-li vědět, jaká hloubka poznání reality se skrývá za silnými slovy, lze to udělat zde.

A když jsme byli u jednoho ruského klasika 19. století, završíme to citátem z jiného klasika téže doby: „Smutno je na tom světě, pánové.“ (Nikolaj Gogol)