Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Komu Senát nedají? Kdo ho nechce dát?

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Čas od času se ozvou občané, kteří chtějí jiný směr politiky, než který se rýsuje pod současnou vládou a prezidentem. Není snadné říci, kolik jich je. Budeme-li to chtít určit podle výsledků sněmovních voleb, zastupuje je 70 ze 200 poslanců. Když použijeme čerstvější údaj, volbu hlavy státu, je jich o 152 184 méně než těch s opačným názorem, tedy že Andrej Babiš a Miloš Zeman nás vedou správnou cestou.

Nedávno se obrátil na šéfy stran, které pokládá za demokratickou opozici, pan Milan Kramoliš z Brna zde. Většina oslovených se mu ozvala.

Dnes ovšem zazněl jeden z řady náznaků, že nemusí zůstat pouze u slov. Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek měl tiskovou konferenci ke své kandidatuře do Senátu zde. Řekl, že je rád, že ho na Náchodsku v tomto snažení podporuje jak TOP 09, tak STAN. Ještě širší společenství Spojené síly pro Prahu zahrnující mimo jiné uvedené strany se už dříve ustavilo v hlavním městě.

Bělobrádek přišel s proklamovaným záměrem, že Senát nedají. Komu že ho nedají? Hradu a vládě s komunisty. Kdo ho nedá? Strany, které se hlásí k liberální demokracii na rozdíl od autoritářství, které se rozvíjí pod vládou a Hradem.

Podle předsedy lidovců nastala doba, kdy by měli voliči, jimž se současný směr vlády a prezidenta nelíbí, dát najevo, že do Senátu zvolí lidi, kteří budou chránit demokracii proti Babišovi, Zemanovi a jejich pomocníkům. Tyto volby budou referendem pro současnou vládu s komunisty. Lidé zde mohou jasně říct, co si o ní myslí, prohlásil Bělobrádek.

Senát není nejsilnější složka našeho politického systému. Může ale, budou-li jej tvořit lidé bránící liberální demokracii před autoritářstvím, zamezit nevratným změnám zřízení za použití ústavní cesty. Pak by zbýval jen puč, což je v této chvíli nemyslitelné. Potud je Bělobrádkovo poselství vůči voličům, v jejichž jménu promluvil pan Kramoliš, dost zřetelné.

Pak začínají zdánlivé detaily, které ale mají mimořádný vliv na výsledek. Nejde tolik o chronicky nízkou účast v senátních volbách, která občas klesá až k absurdním hodnotám. Ostatně kdyby přišlo volit nějakých deset procent oprávněných voličů a ti by drtivou většinou poslali do Senátu svého kandidáta proti Babišovi a Zemanovi, na množství odevzdaných hlasů by nezáleželo.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Důležitý je právě poměr mezi těmi, komu Babiš se Zemanem nevadí, a zbytkem občanů. Ten zbytek totiž obsahuje nejen lidi, kteří přijdou aktivně volit, ale i ty, kteří se na senátní i jakékoli jiné volby vykašlou. Důvod? Třeba nemají pocit, že jim kdesi hoří koudel.

Reklama

Výběr článků

Načítám