Bývalý dvojnásobný starosta Londýna a exministr je kontroverzní postava v politicky rozpolcené Británii, kde místo argumentace vládnou invektivy a slavný Boris (jehož fádní příjmení se dávno přestalo používat) má mnoho nepřátel i ve vlastní straně, neboť se značnou měrou svou nepřekonatelnou rétorikou zasloužil ve volební kampani o brexit. V dnešní puritánské a moralistické atmosféře je snad už posledním politikem, který se ještě po příkladu Churchilla, o němž napsal bestseller, odváží vtipkovat, jak bývalo ve staré Anglii kdysi dobrým zvykem, podle dicta, že není pravda, že vtip je opakem serióznosti, opakem serióznosti je neserióznost.

Johnson se v tradici anglické svobodomyslnosti a tolerance (neplést s ideologií dnešního liberalismu) postavil za právo žen nosit na veřejnosti, co si zamanou, a poukázal na paradoxní problém, který ochranářům islámu uniká. Burka - na rozdíl od obyčejného šátku (hidžáb) - je sice symbolem patriarchální tyranie a útlaku, nikoli požadavkem koránu na ženskou cudnost, ale jde o extrém, který není zvykem vyžadovat ani ve většině muslimských států. A je samozřejmé, že ve veřejné správě nebo ve škole, kde je nutná interakce a lidé spolu jednají, by neměl někdo vypadat jako „bankovní lupič” a měl by mu být vidět výraz obličeje. Něco jiného, říká Johnson, je ale plošný zákaz, jaký 1. srpna uzákonilo Dánsko, tím vyjadřujeme odpor k celé skupině a hloupě kategorizujeme islám, ačkoli burku nosí nepatrná menšina menšiny. „Proč bychom měli svobodně narozené dospělé ženě zakazovat nosit burku na veřejnosti?” Nevyvoláváme tím jenom pocit útlaku, nepřátelství a zbytečný střet s náboženstvím?

Většina Evropanů v dnešní době s Johnsonem nesouhlasí, Francie už od roku 2004. Ale fanatické ochránce islámu chytil politik do pasti přirovnáním žen v burce k anglickému zavalitému poštovnímu sloupku se škvírou na dopisy, já bych je přirovnal k ET, k návštěvníkům z vesmíru. Jak je možné nařknout někoho z islamofobie a rasismu za toleranci něčeho, s čím nesouhlasím a co se mi vůbec nelíbí? To je totiž sama podstata snášenlivosti. Dnešní fanatici politické korektnosti hodlají zakázat svobodnou debatu o každém aspektu islámu a nevědomky tak prosazují středověký zákaz blasfémie, nechápou, že svoboda vyznání znamená i svobodu každý názor, včetně náboženství, kritizovat. Pod záštitou pokrokového respektu k náboženství vedou válku s kacířstvím. Ano, společenská ochrana svobody znamená respekt k lidem, nikoli však k jejich názorům. Tak daleko jsme to pod útokem militantního islámu dopracovali.

Jak upozorňuje Douglas Murray ve svém bestselleru „Podivná smrt Evropy”, ve skutečnosti jde v takových diskusích o zástupné problémy. Do Evropy dál proudí ilegální přistěhovalci, protože většina politiků nehodlá příliv zastavit. Itálie se sice vzbouřila, ale nová levicová vláda ve Španělsku minulý týden oznámila, že počítá s příchodem mnoha desetitisíců migrantů a vybuduje pro ně utečenecká střediska. Výměna evropských obyvatel zdárně pokračuje. Proč si ale liberální politici dovážejí neliberální obyvatele, se zřejmě nikdy nedozvíme.