Tento příběh ilustruje vzestupný trend práva silnějšího zde. Není překvapivé, že starosta vystupující jako samoděržavný vládce je z ANO.

Ale to nic není v porovnání s prvním bodem volebního desatera sdružení Mostečané Mostu zde. Zřídí vesnice pro lůzu. Troufalost, s níž se zde určuje, kdo je lůza, by mohla v duších některých jedinců zažehnout naději, že jde o anděly, kteří bojují s ďábly. Ale jaksi to nevychází zde.

Pokud ale lidumilný jedinec začne hledat, do koho vložit naději na druhé straně barikády, má šanci narazit na totéž v bleděmodrém. Pavel Bělobrádek mi poskytl svou korespondenci s účastníkem demonstrace před Sněmovnou, kdy během jednání o důvěře Babišově vládě letěla na premiéra pet láhev a další předměty.

Pan L. B. šéfovi lidovců, který přišel mezi demonstranty se snahou zklidnit vášně, vyčítá: „Byl jsem velmi překvapen Vaší mravokárnou lekcí na hození pet lahve na trestně stíhaného premiéra a apelem na umožnění důstojného odchodu poslanců... Čekal jsem od vás jako od politika v demokratickém spektru... spíše naši morální podporu a ne mravokárné řeči.“

Z Bělobrádkovy odpovědi: „Jakékoli házení čehokoliv považuji za nepřijatelné. Rajčata, vajíčka, lahve. A je jedno, jestli terčem je Havel, Zeman, Paroubek nebo Babiš, to se mi nelíbí. Je to otázka vkusu a představy o demokracii. Nadávky a urážky nepovažuji za názor. Navíc demonstrace ve Sněmovní 1 byla nezákonná. Což, předpokládám, musíte dobře vědět.“ Pan L. B. se totiž podepsal jako JUDr.

Bělobrádek pokračuje: „Pokud použijeme stejné prostředky jako oni, oč jsme lepší? Přestaneme-li ctít zásady a principy jako oni, pak jsme stejní. Trvat na principech je základ právního státu, dodržovat je, jen když se to hodí, je nebezpečné. A pokrytecké.“

Není mnoho politiků, kteří volají po převaze rozumu a dodržování pravidel. Jinak řečeno, není jich mnoho mezi těmi, kteří se dostali k moci na vlně vytrácející se lidskosti. A to po celém světě. Slupka člověčenství a života podle spravedlnosti a pravidel se opět, jako mnohokrát předtím v dějinách, ukazuje být hrozně tenká. Dere se zpod ní zvíře, které by rádo zavedlo „vesnice pro lůzu“, ale v podstatě džungli pro všechny.

Tento proces je starý jako lidstvo. Zvolení podobných vládců má totiž za následek vývoj, který popsal již Kazatel v Bibli: „Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem, a sice omyl, jehož se dopouštějí vládci: Hloupým se nabízejí nejvyšší místa, ušlechtilí však vězí kdesi hluboko.“ Končívá to krachem.

Tolik k nešvaru, který se nám tady rozmnožuje.