Prezident České republiky je tak velký papaláš, že nebude platit parkovné zde. Plzeňští radní to odmítli za Miloše Zemana zatáhnout. Dostalo se jim z Hradu označení „ubožáci“.

Za dob, kdy vládla KSČ, se tomu říkalo názorná agitace. Miloš Zeman s doprovodem nemohli lépe předvést, o jaký typ státu jim jde. Předpokládejme, že Hradu nebude proti mysli, když připomeneme, že se jedná o stát podle vzoru Zlaté hordy, jehož současným pokračovatelem je režim Ruské federace. Spisovatel Boris Akunin, který vydává mnohosvazkové Dějiny ruského státu, pojmenovává čtyři základní pilíře tohoto zřízení.

Jsou následující: absolutní centralizace moci; nekritizovatelná, posvátná postava lídra; lídr, který je za všech okolností nad zákonem a jehož vůle je základem fungování státu; obyvatelé jako služebníci státu (jehož jediným vládcem je lídr). Postačí vysoká škola života, aby člověk pochopil, jak důsledně se snaží zavést tyto zásady do naší společnosti Miloš Zeman ruku v ruce s Andrejem Babišem.

Když jsme začali s odkazy na ruský prostor, má cenu u toho vytrvat. Mají tam neocenitelné zkušenosti s touto odrůdou společnosti, která se ovšem netvoří sama od sebe nebo jako důsledek uzurpace moci zlými vládci. Je přirozeným produktem činnosti jisté sorty obyvatel.

Jeden z mimořádně významných mužů nejen ruské historie dobře věděl, co jsou jeho stoupenci zač ve smyslu duševních vlastností: „Nikdo nemůže za to, že se narodil jako otrok. Ale otrok, jemuž je nejen cizí snaha být svobodný, ale který omlouvá a přikrašluje své otroctví, takový otrok je lokaj a hulvát, který vyvolává oprávněné pocity nelibosti, pohrdání a štítivosti.“ O tyto lidi se později Lenin opřel. Maně mi naskakuje analogie zde.

Když byla společnost s komunistickými papaláši v čele na vrcholu, vložil Jevgenij Švarc do úst Draka ve stejnojmenné hře tato slova adresovaná Lancelotovi, který chce ty dole osvobodit: „Utekl bys. Nechtěl bys umírat kvůli takovým mrzákům. Osobně jsem z nich ty mrzáky nadělal, můj milý. Zmrzačil jsem si je podle potřeby. Lidské duše, vašnosto, jsou velmi přizpůsobivé. Přeřízneš lidské tělo na půl a člověk zemře. Ale když rozerveš duši, člověk žije dál, jen je poslušný. Ne, ne, kdepak, nikde nenajdeš takové duše. Pouze v mém městě. Bezruké duše, beznohé duše, hluchoněmé duše, duše na řetězu, lovecké duše, zatracené duše.“

Vládci, jejichž cílem je řídit stát jako firmu za pomoci zmrzačených duší, se derou do popředí na celém světě. Názorná agitace tohoto druhu běží i ve washingtonském Bílém domě. Plzeňští radní zachránili čest svobodných lidí. Ubožáci nejsou oni.