Článek
Jestliže vše dopadne podle plánu, po hlasování o důvěře jedenáctého července vznikne vláda, na kterou čekáme od loňského října. Za tu dobu se událo mnohé. A ze všech událostí plyne poučení pro vítězné hnutí ANO, jeho budoucí vládní souputníky i politickou opozici.
V první řadě se Andreji Babišovi rýsuje další šance prokázat, že jeho vítězství ve volbách nebude vítězství Pyrrhovo. Tedy takové, které předznamenává budoucí porážku. Jako politik disponující nejvyšší podporou voličů si totiž zaslouží šanci vládnout do doby, dokud to bude v souladu s ústavou.
Svůj politický úspěch založil na srozumitelné mluvě a především vynikajícím politickém PR. Může se kvůli tomu kdokoliv a jakkoliv ušklíbat, ba tím i pohrdat. Ovšem sportovně je třeba přiznat, že kdo umí, ten umí. Samozřejmě je ale pravda, že řešení složitých společenských, mezinárodně politických a ekonomických otázek není možné shrnout do jednoho jednoduchého a úderného hesla.
Srozumitelnou a chytlavou mluvou je ale možné získat podporu i pro potřebné složité recepty řešení. K tomu má Andrej Babiš a jeho PR pracovníci našlápnuto. Bylo by tedy trestuhodné, kdyby i nadále upřednostňovali politiku „kam vítr, tam plášť.“ Státník od politika se liší v tom, že dělá, co je správné středně- a dlouhodobě, byť to krátkodobě populární není. Uvidíme tedy, jak se to podaří Andreji Babišovi. Snad si také uvědomuje, že věčné ustupování prezidentovi mu aureolu silného státníka nevybuduje.
Poučení plyne také pro jeho souputníky. Sociální demokracie se už teď podobá králíčku hypnotizovanému kobrou, zrozenou Agrofertem. Opatrnická mluva a jeden ústupek za druhým určitě nebude recept pro obnovu podpory voličů. Takovou, která v době největší slávy přesahovala i třicet procent. A to, že se pouští do holportu s komunisty v den výročí slučovacího sjezdu, ČSSD také na pověsti nepřidává.
Čímž se dostávám ke komunistům. Ti se v touze konečně se dostat k lizu nejblíže v polistopadového historii také nerozpakují ustupovat do předem připravených pozic. Neboli utíkat. Ať už šlo o zahraniční mise, jmenování ministrů nebo cokoliv jiného. A z hlediska ideového, komunistický volič by musel mít mimořádné dialektické schopnosti, aby si u příštích voleb odůvodnil proletářskou podporu miliardáře. V konečném důsledku se může stát, že to bude nakonec Andrej Babiš, kdo komunisty odkáže do propadliště našich politických dějin.
Zajímavý pohled je také na závodníky štafety v dresu parlamentní opozice. SPD Tomia Okamury se tak dlouho zdarma nabízela Babišovy do vlády, až je naprosto zřejmé, že si s ní Andrej Babiš naprosto vytřel – třeba boty. Zato opozice, která si říká demokratický blok, ta má jiný důvod k přemýšlení o své taktice. Část z ní se potácí na hranici zvolitelnosti.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Borcům na čele jejího pelotonu, tedy ODS a Pirátům, rostou preference jen velmi zvolna. Měla by se tedy zamyslet, kde je chyba. Jestli to třeba nebude v tom, že když dlouhodobě pouze moralizuje a mnohdy po právu upozorňuje na nešvary Andreja Babiše, a výsledek se nedostavuje, asi to není vhodná taktika. Takto vypadají mužstva našich politiků, jimž při troše štěstí budeme moci přát štěstí i smůlu v další fázi závodu o naše hlasy. V tomto ohledu bychom si měli pamatovat, že v soutěži politiků jsme rozhodčí my, občané – voliči.