Jiří Drahoš, Pavel Fischer a Marek Hilšer se připravují na kampaň. Tentokrát to nebude klání o Pražský hrad, ale o mandát senátora. Jiří Drahoš svůj záměr – jako nezávislý za podpory několika stran – popsal zde.

Zdůraznil, že bere Senát jako pojistku demokracie a v současné době tím více. Současnou dobou zjevně myslel vlnu jiných než liberálně demokratických nálad zdaleka nejen v Česku. Tato vlna instaluje do mocenských pozic lidi, kteří tíhnou k autoritářství až totalitě. Nestalo by se to, kdyby je nepodporovala velká skupina voličů, kteří si tento návrat přejí, protože nevědí, jak naložit s dnešním světem.

Drahoš si nedává v Senátu úkol tuto situaci okamžitě změnit. To není ani možné. Momentální stav výstižně popisuje Alexandra Alvarová, autorka knihy o válce, v níž se nachází euroatlantický svět, aniž si toho spousta obyvatel všimla či všimnout chce zde.

Účastník druhého kola prezidentských voleb, který tehdy získal 2 701 206 hlasů, ohlásil jako své případné senátorské téma celoživotní vzdělávání, od rodiny až po seniory. Zdůvodnil to tím, že se během prezidentské kampaně setkal s nevalnou mediální gramotností části české společnosti, která se podle něj také potýká s malou finanční gramotností obyvatelstva. Obě témata na první pohled vypadají nezáživně. Ve skutečnosti míří na terč.

Válečné operace, o kterých se zmiňuje Alvarová a jejichž odleskem jsou mnohé domácí děje, vnímá spousta lidí jako hrozbu takové velikosti, že proti ní vlastně ani nejde nic dělat. Proč si to myslí? Protože útočící strana, ať Kreml, Zeman, nebo Babiš, a priori pracuje s tezí, že lidé jsou hloupí a nerozeznají fakta od účelového zkreslení reality. A musí se přiznat, že nejen v Česku, ale napříč světem jim to vychází.

Co tento stav vytvořilo a udržuje při životě? Právě ty dvě věci, o kterých mluvil Drahoš. Nízká, v řadě případě spíše záporná mediální gramotnost. A nedělal bych si iluze, že se to týká jen starší generace. Rodiče, kteří žijí v mediálním bludu, tudíž si svět přestavují jinak, než jaký je, infikují své děti. Už jsem se s tím nejednou setkal. Na jiné úrovni společnosti přispívá k podpoře autoritářů finanční negramotnost, která plodí zadlužení, následné exekuce, které bývají navíc nelidsky prováděné, a z toho pramenící nenávist k systému.

Jenže tento systém v podobě, kterou mu stále častěji dávají velké peníze bez jakékoli kamufláže, stojí na úspěšném oblbování co největšího počtu voličů. Nějaký čas ty hody vypočítavosti postavené na hlouposti potrvají. Senátní volby jsou zatím tímto bacilem napadeny nejméně.