KOMENTÁŘ: Nejsou lidi, a bude hůř – Jiří Pehe

Dobré hospodářské klima podle nich nemusí trvat věčně a Česká republika se bude v případě ekonomického poklesu marně snažit poslat „gastarbeitery“ zpátky do jejich zemí. Odbory zase varují, že dovoz levnější pracovní síly podkopává jejich snahy docílit dalšího zvyšování mezd pro české zaměstnance.

Podle odpůrců řízené imigrace pracovních sil mají firmy řešit nedostatek pracovníků (který se při současné nízké míře nezaměstnanosti odhaduje na 150 až 200 tisíc) zejména automatizací i vytvářením kvalitnějších pobídek pro nezaměstnané, kteří nechtějí dojíždět nebo se stěhovat tam, kde práce je. Zaznívá i argument, že větší dovoz pracovníků ze zemí, jako je Ukrajina, vede k odlivu kvalifikovaných lidí odtamtud, což může mít v budoucnosti pro takové země negativní dopady.

Jsou to jistě pádné argumenty, ale i laik v nich najde jisté logické mezery. Například že navrhovaná opatření jsou běh na dlouhou trať. Automatizace výroby sice skutečně zmenšuje tlak na hledání těch zaměstnanců, které mohou roboti a automaty nahradit, ale vyžaduje poměrně velké náklady a také hledání vysoce kvalifikovaných pracovníků, kteří mohou taková zařízení programovat, ovládat a udržovat v chodu. Kde je mají firmy v současné situaci brát?

Lákání doposud nezaměstnaných z regionů, kde je vyšší nezaměstnanost, tam, kde práce je, by pro změnu vyžadovalo mnohem větší aktivitu státu v oblasti budování lepší dopravní infrastruktury, vytváření podmínek pro budování nových bytů nebo pobídek pro relokaci. I to je běh na dlouhou trať, přičemž firmy čelí nedostatku pracovníků nyní.

Poněkud děravý je i argument, že dovoz pracovníků ze zemí, jako je Ukrajina, oslabuje jejich vlastní vyhlídky na modernizaci, protože odcházejí spíše ti kvalifikovanější. Ti, co pracují v cizině, většinou nejen posílají domů část svých výdělků, což pomáhá jejich zemi i rodinám, ale získávají i cenné zkušenosti.

Jisté je, že konzervativní imigrační politika začíná mít pro nás všechny poměrně vážné důsledky. Téměř denně se dozvídáme, že nejsou řidiči autobusů, zdravotní sestry, číšníci, nebo dokonce pošťáci. Nedaří se najímat ani nové policisty, což může mít vliv na bezpečnost.

Zároveň rostoucí nedostatek pracovníků vytváří tlak na zvyšování platů. To je do jisté míry v pořádku, dokud se jen přibližujeme úrovni, kde by platy měly být při současném reálném výkonu českého hospodářství. V případě ekonomického poklesu ale může vzniknout nemalý problém, pokud platy vyhnané nyní uměle nahoru nedostatkem pracovníků nebudou odpovídat produktivitě práce.

Navíc je otázkou, zda prudce rostoucí platy nezačnou ohrožovat konkurenceschopnost českých podniků, jakož i ochotu nadnárodních firem u nás dál vyrábět. Ekonomové na ni nemají uspokojivou odpověď.

Současné zvyšování platů nám každopádně začíná být v některých směrech k ničemu, protože jsme sice obecně bohatší, ale kvůli nedostatku pracovních sil upadá nabídka služeb.

Pošta nám kupříkladu kvůli nedostatku doručovatelů leckde už nedoručí včas balík nebo doporučené psaní. V restauraci musíme čekat dvakrát déle, protože se nedostává personálu. Naši pravidelnou autobusovou linku možná budou muset zrušit nebo její provoz omezit, protože nejsou řidiči. Chybí i řidiči kamiónů pro přepravu zboží. A v některých oblastech se kvůli nedostatku zdravotnického personálu zavírají nemocnice.

Ti, kdo se bojí i třeba jen pečlivě řízené pracovní imigrace, nejspíš namítnou, že rostoucí potíže má smysl vydržet. Musíme být prý opatrní. Uvidíme, co budou říkat, pokud současná restriktivní politika na pracovním trhu nakonec způsobí ekonomické potíže.