Marně Rusové hrozili údery na letadla a lodě vypalující střely, a ještě na pátek svolali Radu bezpečnosti. Američané s Brity a Francouzi útok stejně podnikli.

Dokonce dříve, než se oficiálně prošetřil chemický útok v Dúmá, při kterém zahynulo 7. dubna přes čtyřicet lidí. Byl zahájen v den, kdy přicestovali inspektoři Organizace pro zákaz chemických zbraní. To rozhodně není dobře, i kdyby spojenci měli ty nejjasnější důkazy. I váleční zločinci mají právo na proces, ale tady se rozhodlo o vině hned, přičemž jasné důkazy o Asadově odpovědnosti zveřejněny nebyly. A i kdyby se prokázalo, že syrské vládní síly skutečně útok spáchaly, tak nelze napřed trestat a pak rozhodovat o vině. To zanechává pachuť hořkosti a rozhodně to nepřispěje k oblibě Západu a USA.

Paradoxní v této souvislosti je, že tentokrát útočníci nepožadovali odchod Bašára Asada. Britská premiérka Theresa Mayová naopak deklarovala, že cílem útoku nebylo vměšovat se do syrské občanské války a rozhodně ne odstavit Asada od moci, což je docela výrazný posud proti minulosti, kdy ze Západu zaznívalo, že Asad musí odejít. Přitom současně vinili to „hrozné zplynující zvíře”, jak Asada nazval americký prezident Trump, z vraždění vlastního civilního obyvatelstva.

Úder byl spektakulární, stovka raket s plochou dráhou letu je velká síla, ale ve vleklé syrské občanské válce představuje jen další drobnou epizodu bez velkého významu. Pokud skutečně syrská armáda použila 7. dubna chemické zbraně ve městě Dúmá, dá se těžko počítat, že se příště chytne za nos a neudělá to. Už před rokem nechal Donald Trump vypálit na syrskou základnu Šajrát 59 střel s plochou dráhu letu v odvetu za plynový útok v Chán Šajchúnu. A přesto letos byl podniknut další velký útok plynem. Protože byl jednou z použitých látek v Dúmá chlór, nedá se počítat, že by zničení nějakých laboratoří mnoho znamenalo. Chlór je běžná chemikálie, takže pokud s jeho pomocí někdo chce útočit, bude to dělat dál. A ani výroba nervových plynů nevyžaduje nějaké vysoce specializovaná zařízení, která by se nedala opatřit.

Nemluvě o tom, že Sýrie měla dost času se na údery připravit. Americký prezident Donald Trump o nich mluvil už v pondělí a syrští vojáci se na ně hned začali připravovat a vyklidili základny a zřejmě mohli odvézt i vybavení továren, protože místa, na které se nakonec útočilo, byla zmiňována po dlouhou dobu.

Ale jsou tu i další, mnohem vážnější konsekvence. Ještě před útokem varoval generální tajemník OSN António Guterres, že přestávají fungovat mechanismy s jejichž pomocí se daly zvládat za studené války konflikty. Že je Rada bezpečnosti neakceschopná, když v ní každá supervelmoc má právo veta, je pravda, ovšem pokud si každý bude dělat, co se mu zlíbí a co mu jeho síla dovoluje, svět bezpečnější nebude.

Nejde totiž jen o Asada, ale taky o Rusko. Jestliže se bez souhlasu OSN mohlo zaútočit na Irák, tak proč příště nemohla totéž udělat i nějaká jiná země. Moskva se velmi ráda chytá precedentu, jak ukazuje připojení Krymu nebo uznání Abcházie a Osetie, kdy se opakovaně oháněla sporným vyhlášení samostatnosti Kosova. A Čína už dává jasně najevo, jí nikdo nemá právo mluvit do toho, na co má a nemá nárok, jak ukazuje uplatňování nároků na většinu rozlohy Jihočínského moře. A Peking rozhodně nelze tak snadno klepnout přes prsty jako Sýrii. Návrat do situace před druhou, a nebo dokonce před první světovou válkou se sférami vlivu a imperiální politikou bezpečnost negarantuje. Dva světové konflikty to ukazují jasně. Brzdit by tak měli všichni.