Článek
Jak známo, Zeman Babišovi doporučil, aby jednal o podpoře pro svoji menšinovou vládu s komunisty a hnutím Svoboda a přímá demokracie. Jenže řada prominentních členů ANO, včetně několika ministrů a poslanců, měla s tímto scénářem problém. Zejména spolupráci s Okamurovým hnutím někteří ostře odmítali.
Uvědomovali si, že pokud by se do světa rozletěla zpráva, že u nás vznikla vláda opřená o podporu krajní levice a krajní pravice, vzala by za své téměř okamžitě většina Babišových pokusů prezentovat zemi pod svým vedením jako proevropskou a prozápadní a sebe jako politika, který není ohrožením demokracie.
Babiš si přitom v minulých týdnech budoval s pomocí gest, jako bylo vydání ruského hackera Jevgenije Nikulina do USA nebo vyhoštění tří ruských diplomatů coby akt solidarity s Velkou Británií po otravě bývalého ruského agenta nervovým plynem na jejím území, obraz prozápadního a proevropského politika.
Z reakcí české veřejnosti a západních médií na pokus ANO vytvořit koalici s ČSSD, s podporou KSČM, bylo zřejmé, že taková vládní konstelace není možná ideální, ale je obecně přijatelná. Kdyby ale menšinovou vládu ANO nakonec umožnili komunisté spolu s SPD, šlo by o zcela jinou, „krajní“ situaci. Do popředí by na pozadí společné tolerance vlády krajní pravicí i krajní levicí vystoupila i nestandardnost samotného hnutí ANO.
Vznik vlády opřené o krajní pravici a krajní levici by ovšem měl potenciálně i vážné důsledky pro samotné ANO. Byl by to skutečný test těch členů a podporovatelů hnutí ANO, kteří o sobě navzdory Babišovým výpadům proti některým demokratickým zvyklostem smýšlejí jako o demokratech. ANO by pravděpodobně ztratilo dost rychle tu část elektorátu, která ho podpořila už v roce 2013, kdy k němu přeběhli voliči pravicových stran.
Ale možná nejen je. I mnozí bývalí voliči ČSSD, kteří k ANO přeběhli ve volbách na podzim minulého roku, mohou být citliví na to, že by měli být spojováni s politickým projektem, který podporují extremisté, a který tak bude jen těžko odrážet kritiku, že je sám extremistický. Třicetiprocentní podpora pro ANO by se mohla rozplynout jako pára nad hrncem.
Je navíc téměř jisté, že podpora KSČM a SPD pro vládu vedenou Babišem, proti kterému část veřejnosti protestuje už nyní, by vyvolala velké demonstrace. Ty často mívají vlastní dynamiku, kterou je těžké předvídat. Důsledky je pak těžké kontrolovat. Obrazně se dá říct, že pokud by Babiš na Zemanovo doporučení přistoupil, škrtnul by zápalkou nad pomyslným kanystrem s benzínem. A v takových případech nakonec obvykle nejhůř končí ti, kteří byli ohnisku nejblíž.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Případná koalice s ČSSD samozřejmě zamlžuje skutečnost, že v čele vlády s většinovou podporou může stanout trestně stíhaný politik. To zůstane nadále vážným problémem. Pokud ale cena za koalici s ČSSD zůstane stejná jako v předchozím jednání - tedy pět ministerstev včetně ministerstva vnitra - je to v rámci možností asi přijatelná cena za to, že se země nepropadne do úplného politického rozvratu, a u našich spojenců si udrží obraz jakž takž fungující demokracie a právního státu.