Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Nedržet hubu, neplavat s většinou. Těžký úkol

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

František Kriegel se podílel na únorových událostech 1948, komunismu léta oddaně sloužil. Pak nastal zlom. František Janouch vzpomíná: „V srpnu 1968 se mi jednou dr. Kriegel přiznal, že od setkání se sovětským vedením v Čierné nemůže spát – stále musí myslet na to, v jakých primitivních rukou jsou osudy národů i celého lidstva…“

Po únosu čs. vedení do Moskvy jako jediný nepodepsal Kriegel tzv. Moskevský protokol a pak nehlasoval pro pobyt sovětských vojsk v Československu. Coby vysoký stranický funkcionář musel vědět, jakých zvěrstev byli schopni jeho soudruzi, když byl někdo označen za nepřítele. Ale nepodepsal a nezvedl ruku.

Mohl se přitom zachovat jako stovky tisíc jiných zde. To je důvěrně známý vzor. Rozpoznáme jeho stopy i v dnešku.

Takto se poslanci ANO včera vyjádřili k návrhu ODS zařadit na jednání informaci a stanovisko vlády České republiky k chemickému útoku na území Velké Británie a k nařčení České republiky ze strany Ruské federace, že je možným původcem chemické látky zneužité k teroristickému útoku zde. A toto je hlasování k návrhu KSČM na zařazení bodu s názvem Nezaplacené podniky privatizované vládami ODS, ODA a KDU-ČSL v letech 1992 až 1998 zde.

Vybavuji si ze začátku 80. let malou nenápadnou ženu středního věku, která se ve škodovácké kantýně těšila zájmu pracujících. Říkali jí shánčlivá Anička a vyprávělo se, že šetří tak zuřivě, že si nosí domů čvoch a ten pak jí celá tříčlenná rodina. Zato si prý nahromadila dost prachů. Pak si vybavuji inženýra, který nakupoval zásadně levné věci (i v nuceném výseku) a rád obrážel popelnice, z nichž si skoro vždy nadšeně vyndal něco, co se hodilo v domácnosti.

Po změně poměrů byly pověstné pravda a láska, nebo jinými slovy hodnoty, které přesahují osobní potřeby, pro lidi tohoto typu, a nejen pro ně, pouhými plky. Pamětníci nástupu Václava Klause počátkem 90. let si jistě vzpomenou na pohrdání vším, co není tržní a nevede k osobnímu prospěchu. Po uzavření opoziční smlouvy se to rozlezlo i mezi dřívější Klausovy soupeře z ČSSD. Zároveň přestaly věřit politikům spousty lidí, zařadily je jako prospěcháře a lháře.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Ale toto nemají být polistopadové dějiny v kostce. Spíše zamyšlení, že dnes máme poslance, který by mohl ukázat, zda je mu bližší zachovat si čest, anebo držet hubu a plavat s většinou. Jsem zvědav, jak se v případě, že ČSSD přes veškeré obezličky nakonec bude ve vládě běhat Babišovi pro pivo, zachová Bohuslav Sobotka.

Reklama

Výběr článků

Načítám