Očima Saši Mitrofanova: O feudalismu s lidskou tváří

S panem D. L. si dopisujeme poměrně často. Na něčem se shodneme, některé věci vidíme každý jinak. Včera mimo jiné napsal: „Napadlo mě, zda téměř po 30 letech od vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí se ještě nedočkáme dalšího ‚majdanu‘ po Ukrajině a možná Slovensku i u nás.“

To je názorný příklad, jak chytlavá mohou být slova, o jejichž pravém obsahu vědí ti, kteří je šíří v záměrně zkreslené podobě, a naopak ho netuší lidé, kterým se dezinformací dostává a kteří je v dobré víře přebírají.

Vládní krize na Slovensku, kterou spustily masové protesty proti Robertu Ficovi, se řeší ústavními prostředky. U nás se o krizi nejedná, jen o nespokojenost části společnosti vyjadřovanou v souladu se zákony. Ukrajinský Majdan změnil režim. Na Slovensku ani v Česku se k ničemu podobnému, byť v náznaku, neschyluje.

Majdan začal být hlavní hybnou silou poté, co prezident Janukovyč použil násilí vůči pokojným demonstrantům. Slovenská ani česká realita se k tomu nepřiblížila ani náhodou. Ale nesmysl o chystaném „majdanu“ zní pro nezkušené uši strašidelně, stejně jako další kraviny v blyštivém obalu, které se u nás šíří.

Slovenské a naše protesty mají jiný společný rys s mezinárodním děním. Nové technologie slibují blahobyt, budou-li plně využity. Jenže se stále neví, co s lidmi, kteří kvůli charakteru své práce tyto technologie nevyužijí, a přitom právě kvůli technickému pokroku mohou přijít o zdroj obživy – nahradí je, v kostce řečeno, roboti. K tomu dodejme problém migrace, který rozervanost myslí a duší umocňuje.

Přirozenou reakcí mnoha těchto členů společnosti je podvědomá touha po „starých dobrých časech, kdy všechno bylo pro obyčejné lidi“. Tuto náladu úspěšně živí politici, kteří podobné strachy používají jako palivo pro vehikl, který je doveze k moci. Mají žně: Putin, Trump, Zeman, Babiš.

V ideovém vyztužení mocenských her zašel nejdále předseda ruského Ústavního soudu Valerij Zorkin: „Nehledě na všechny vady nevolnictví bylo právě ono hlavním svorníkem, který držel národ pohromadě. Nebyla to náhoda, že rolníci, jak dokládají historici, říkali svým bývalým pánům po reformě: ‚My jsme byli vaši a vy jste byli naši.‘“

Zorkin to napsal již v roce 2014, ale jeho výroky mi připomněla čerstvá zpráva od ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové zde. Je svobodnou volbou každého, včetně ministryně, zdali být nadšen/a z pánových milodarů. Stejně tak je svobodnou volbou jiných, u nás i ve světě, aby veřejně vyjádřili nesouhlas s plíživým posunem k feudalismu s lidskou tváří.