Očima Saši Mitrofanova: Jde to, nepoddat se Drakovi

Divadelní hra Drak od Jevgenije Švarce vznikla v roce 1943. Je to ale jedno z uměleckých děl, u nichž stáří nehraje roli. Letos by měl být vydán nový český překlad. Téma je totiž aktuální.

Město ovládá Drak, který si každý rok pro sebe vybere děvče. Obyvatelé města děvčata poslušně vydávají. Po jejich smrti tři dny truchlí: nesmí jíst maso a k snídani jsou speciální bochánky „chudinka holčička“.

Draka ale mají rádi: „Když našemu městu hrozila cholera, Drak na prosbu městského lékaře chrlil oheň na jezero tak dlouho, dokud se voda nezačala vařit. Celé město pak pilo převařenou vodu a od epidemie jsme byli zachráněni.“ Heslem měšťanů je: „Dokud je tu náš drak, žádný cizí si netroufne nám ublížit.“

Do města však přijde Lancelot, Draka vyzve a zabije. Netvor ho varuje, že lidský materiál, kvůli kterému nasazuje život, za to nestojí: „Moji lidé jsou příšerní. Nikde jinde takové nenajdeš. Má práce. Sám jsem si je vychoval… Bezruké duše, beznohé duše, hluchoněmé duše, duše na řetězu, lovecké duše, zatracené duše.“

Poslední myšlenkou a potěšením před smrtí je pro Draka vědomí, že Lancelotovi nechal „jen zkažené, prázdné a mrtvé duše“. Je to mrazivě současné. Tento materiál leze z kanálů, včetně televizních, každý den. Je však opravdu beznadějně zle?

Teď budu jen citovat z toho, co včera zaznělo ve veřejném prostoru i v dopisech, které dostávám. Pan M. K.: „Jdeme k volit s manželkou i dětmi pana Drahoše a po zhlédnutí včerejšího pořadu (duel na Primě) dovezu k volbám i svoji 85letou maminku, která se špatně pohybuje a v prvním kole nevolila. Víc udělat nemůžeme a já doufám, že to bude stačit.“

Pan P.: „Dělám to podobně, máma leží v ústavu, vysvětloval jsem jí to, pojistil u sestřiček, tátovi donesou urnu domů, plus brácha, partnerka a děti, všichni jdeme volit Drahoše. Pokouším se dát svým podřízeným v práci všechny informace a přesvědčit je. Víc udělat nemůžeme.“

Paní A. G.: „Moje maminka (85) si sama domluvila volební komisi už v prvním kole. Prý je na tom MZ hůř než ona, a to je starší, tak co tam ještě chce.“ Paní B. Š.: „Chodím o 2 francouzských holích, opět si nechám přinést urničku… zatím ne na popel, ale volební… pan Drahoš má můj hlas!!! Jde to, i když do volební místnosti nedojdete.“

Jde to, nepoddat se Drakovi. Ale je také pravda, že zkažené, prázdné a mrtvé duše tady budou stále. S Drakem i po něm.