To při zběžném pohledu nevěstí pro tyto kandidáty nic dobrého, protože pozornost veřejnosti je a bude upřena více právě na Zemana. A ve volebních soubojích, v nichž je jedna ze soupeřících stran vnímána jen jako negativní vymezení té druhé, obvykle vyhrává originál. V souboji Zeman versus „ne-Zemani“ by tedy měl mít teoreticky jasně navrch Zeman.

Jenže Zeman je natolik polarizující osobností, že mezi jeho příznivci a jeho odpůrci téměř neexistuje „střed.“ V podstatě neexistují voliči, které nechává lhostejnými.

Méně polarizující prezident než Zeman by přitom mohl ze skupiny „nerozhodnutých“ voličů čerpat třeba proto, že už má s výkonem funkce zkušenosti. To, že je počet nerozhodnutých voličů, které by Zeman mohl ještě případně přesvědčit před druhým kolem volby, v jeho případě hodně malý, může hrát do karet jeho protivníkovi.

Ne všichni z kandidujících ne-Zemanů jsou samozřejmě stejní. Na některé by Zeman mohl v druhém kole úspěšně útočit třeba kvůli jejich minulosti. Takového Mirka Topolánka by si Zeman v druhém kole „uvařil“ na jeho minulých kauzách, jak hezky napsal jeden komentátor.

Na druhou stranu zejména Jiří Drahoš by mohl být pro Zemana vážným problémem, jak ukazují i některé průzkumy. Jeho hlavní devizou by přitom paradoxně mohlo být právě to, co na něm někteří kritizují: tedy, že prý není dostatečně výrazný a agresivní.

Voličům, kteří budou chtít volit proti Zemanovi, totiž jejich rozhodování v případě Drahoše může usnadnit skutečnost, že nemá výrazné ostny - tedy něco, co by ho zásadním způsobem problematizovalo. A ačkoliv se už objevily pokusy dát do oběhu na Drahoše nějakou „špínu“, zdá se skoro jisté, že se nenajde nic, co by část veřejnosti proti němu naladilo podobně, jako se to přihodilo v minulé volbě Karlu Schwarzenbergovi, kterého Zeman mohl spojit s nepopulární pravicovou vládou, životem v cizině či se sudetoněmeckou otázkou.

Pro Zemana je hlavním rizikem skutečnost, že podle průzkumů bude počet hlasů, který obdrží v prvním kole, dost blízký jeho absolutnímu volebnímu potenciálu.

Jinými slovy: pokud by kupříkladu dostal v prvním kole méně než 40 procent hlasů, a v druhém proti němu stál někdo jako Drahoš, jenž tábor Zemanových odpůrců nijak nepolarizuje, může být pro Zemana dosažení padesáti procent problémem.

Problémem pro Zemana je i skutečnost, že žádný z osmi „ne-Zemanů“ v prezidentském klání nemá opravdu tvrdé jádro aktivních příznivců, kteří by v druhém kole zásadně odmítli volit jiného kandidáta prostě proto, že jejich kandidát v prvním kole neuspěl. V tom se bude případné druhé kolo volby tentokrát výrazně lišit od volby v roce 2013, kdy neúspěšní kandidáti z prvního kola, jako byla Táňa Fischerová, Jan Fischer nebo Vladimír Franz, ale i Jiří Dienstbier, měli nejrůznější problémy s podporou Schwarzenberga.

Zeman je samozřejmě favoritem. Do karet mu hraje zejména to, že už je prezidentem. A nezíská-li vláda Andreje Babiše důvěru, bude viděn v době prezidentské volby jako kotva české politické scény.

Jenže zároveň se Zeman sám vmanévroval do situace, kdy jeho odpůrci skutečně raději dají hlas téměř komukoliv z většiny dalších kandidátů, hlavně když to nebude Zeman. A jeho problémem je i jeho viditelná fyzická zchátralost, která může i nemálo jeho příznivců vést k pochybám, zda je schopen případný další mandát zvládnout.