Článek
Když prezident Zeman pověřil Andreje Babiše sestavením vlády, jednalo se o krok, který mu sice není dán pravomocí z ústavy plynoucí, ale je to zvykové právo.
Své rozhodnutí mohl Zeman jednoduše obhájit. Hnutí ANO totiž ve volbách zvítězilo s takovým odstupem před svými soupeři, že je logické, aby se pokusilo sestavit vládu. Problém je, že s ním do vlády ostatní politické strany jít nechtějí. S výjimkou SPD Tomia Okamury, se kterým ale zase pro změnu nechce vládnout Andrej Babiš.
Prezident Zeman se ovšem asi pod tíhou okamžiku rozhodl své rozhodnutí vysvětlit více. Řekl, že chce vládu „stabilní, úspěšnou a dlouhodobou“.
Jestli bude budoucí vláda úspěšná, o tom rozhodne práce budoucích ministrů. Aby ale byla úspěšná, musí být stabilní a dlouhodobá. Být stabilní znamená disponovat co možná největší většinou v Poslanecké sněmovně, díky níž prosadí své záměry bez obchodování hlasů při každém návrhu napříč stranami.
U vlády menšinové, kterou nyní Andrej Babiš upřednostňuje a prezident ho v tom podporuje, ovšem výhoda většiny poslanců neplatí. Tudíž taková vláda může být stěží dlouhodobá, pokud nemá smluvně ukotvenou podporu, jako měla vláda Miloše Zemana v době neblaze proslulé opoziční smlouvy. A když nebude vláda hnutí ANO dlouhodobá a stabilní, nebude ani úspěšná. Logická je tedy vláda koaliční, jejímuž vzniku ovšem podle ostatních politických stran brání právě osoba předsedy hnutí ANO Andreje Babiše.
Nechtějí totiž do vlády s trestně stíhanou osobou, kterou se Andrej Babiš může zase brzy stát, pokud o jeho vydání policie opět zažádá. Pokud by nezažádala, mnozí by začali pochybovat o její nezávislosti, neboť kromě proběhlých voleb a znovuzískané imunity pánů Babiše a Faltýnka se nic nezměnilo. V odporu ostatních parlamentních stran jít do vlády s osobou v policejním hledáčku je možné najít logiku. Vždyť jak by Česká republika vypadala, kdyby ji v zahraničí reprezentoval trestně obviněný premiér.
Andreji Babišovi je to asi ale jedno, protože na společné tiskové konferenci mluvil v první osobě množného čísla. Když si stěžoval, že „ostatní strany s námi jít nechtějí“. Jenže to je omyl, nechtějí jít s ním, nikoliv s hnutím ANO. O kterém mnohokrát říkal, že není stranou jednoho muže. Situace popsaná výše se ale může dočkat rozuzlení.
Ostatní politické strany, především ty, které se v politice pohybují v celé polistopadové době, se očividně jako čert kříže bojí předčasných voleb. Ty prý sice Zeman nechce, ale Andreji Babišovi by prospěly. Na rozdíl od jiných politických subjektů se totiž nemusí obávat o vstup do Sněmovny ani nedostatku financí kvůli volebnímu debaklu. Však už komunisté avizovali, že to radši podpoří menšinovou vládu než předčasné volby.
V nynější situaci je hlavní ustavit novou Poslaneckou sněmovnu, abychom neskončili v rozpočtovém provizoriu. Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek se tedy sice zachoval lišácky, když chce její vznik blokovat, ale nikoli státotvorně. Pro nás občany je důležité vyčkat dostatečně dlouho, než se osobní spory ohladí a všechny části politického systému nabídnou dostatečné ústupky pro fungující koaliční vládu. Programové i personální.
Vzpomeňme, že jen v Nizozemsku trvalo ustavení nové vlády skoro sedm měsíců. Do doby, než bude funkční vláda u nás, může vládnout současná vláda v demisi, jejíž součástí je hnutí ANO také. A po prezidentských volbách se karty rozdají znovu.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.