Jedna věc v reakcích na včerejší Oči mě potěšila. Čtenáři, kteří se ozvali s nesouhlasnými až nevraživými reakcemi, vykazovali dva stejné rysy.

Ani jeden se nesnažil rozporovat rozšířený obecný předpoklad, že Miloš Zeman je kremelským sluhou. Také konečně přestali mlžit a už netají, že jsou se současným Kremlem proti českým a dalším demokratům, k nimž řadí autora komentáře. Za což jim autor děkuje. Že nejde o ojedinělý úkaz v mé poště, potvrzují jiní komentátoři z jiných médií. A to je dobře.

Vždycky je fajn, když je hřiště nalajnované, proti sobě stojí dva jasné týmy a hra může začít. V našem případě ve dvojích volbách. Jedny jsou již za osm dnů, druhé za dalších několik týdnů. V prezidentských volbách to jasnější být už ani nemůže.

Za Rusko a jeho evropské spojence a klienty, tedy xenofobní a nacionalistická uskupení, kope Милош Земан. Další relevantní kandidáti, kteří se dosud přihlásili, tedy Jiří Drahoš a Michal Horáček, hrají v evropském demokratickém dresu. Právě proto je Zemanovi stoupenci nikdy volit nebudou a dají hlas tomu svému. Pokud se samozřejmě ten jejich kandidát voleb zúčastní. Zemanův zdravotní stav takové spekulace legitimně umožňuje.

Ve sněmovních volbách v ruském dresu otevřeně nastupují KSČM a SPD. Na opačné straně jsou KDU-ČSL, TOP 09, STAN a ODS. ČSSD a ANO jsou slovně s druhým týmem, ale často dávají na první místo své obchodní zájmy, takže je lepší je nechat na lavičce. Piráti jsou jako chytrá horákyně: na kapitánském můstku drží s druhým týmem, ale někteří námořníci v podpalubí, kteří kandidují na místo lodního důstojníka, obdivují Putina či rovnou Stalina.

První tým si zvykl pokřikovat na ten druhý: „Rusofobové!“ Tady se hodí nedávná charakteristika rusofobie a rusofilie od britského novináře Edwarda Lucase, který Rusko zná velmi dobře: Rusofobové jsou současní vládci Kremlu, kteří svému lidu ubližují. Rusofilové jsou ti, kteří rusky dobře umí, rádi tento jazyk používají a jsou fascinováni ruským uměním, filmem a literaturou.

Není náhodou, že knižním hitem letošního léta se stali Králíci a hroznýši od Fazila Iskandera, velkého ruského spisovatele, který v sobě mimochodem jako syn Íránce a Abcházky neměl ani kapku ruské krve. Stejně jako jiný velikán ruské a světové kultury Bulat Okudžava, syn Gruzínce a Arménky.

To by členové a fanoušci týmu, který dává na první místo pověstnou „krev a půdu“, možná nepochopili. Nakoplo by je třeba čtení Králíků a hroznýšů, protože je to vyprávění o nich. Pokud ovšem tu knížku seženou, je o ni velký zájem.