Článek
…„Ono to s tím nezahynutím nás ni budoucích dá ještě hromadu práce a víry”. A v roce 1918 prorocky poznamenal (parafrázuji), budeme se možná muset vracet k tomu, co platilo před válkou, abychom si připomněli, že se demokracie i humanita, spravedlnost i svoboda zrodily z křesťanství spolu s národním společenstvím, když naši praotcové usilovali pod ochranou legendy svatováclavské o státoprávní uspořádání. A proto mohou dodnes věřící i nevěřící v době ohrožení myslet na chorál, jak dosvědčují události památných tragických let (1938, 1968).
Už více než půl století se Evropou šíří abstraktní neživotná idea bratrství lidstva a budovatelé smíšeného lidstva se snaží vykořenit člověka z národní pospolitosti, jediného skutečného domova, který zná a může milovat. Bratrství vyjádřené univerzální etikou samozřejmě existuje, je ale zneužíváno k popírání hlubokých kořenů lidství, totiž civilizace, kultury a národa.
Této ideologii, posílené Evropskou unií, která usiluje národy nahradit regiony a podporuje mísení obyvatel i příliv uprchlíků, podlehla na Západ od nás prakticky celá politická i intelektuální třída a otrávila mysl snadno manipulovatelné mládeži.
Největší nákazou internacionalismu utrpěli z traumatu rasistického hitlerismu a jeho válečných zločinů Němci. Po oznámení nečekaného volebního výsledku, jenž mediálně a politicky ostrakizované (z veřejného prostoru vylučované) národní straně AfD přisoudil 12,6procentní zastoupení v parlamentu, vyrazily do ulic skupiny nenávistné antify (zdánlivě bojující s chimérou fašismu) a jejich plakáty hlásily „Nechceme být poněmčováni”, „Vaše krize identity je nacionalismus a vaše láska k vlasti rasismus.”
Je téměř nepochopitelné, že se německý komplex rozšířil i k nám. Na pouti ke sv. Václavu se objevila skupina feministek, jež cítí potřebu se vyhraňovat proti tzv. identitářským stranám a vyzvedla transparent „Nevěříme v národ”. Mám podezření, že nevěří ani v lidskou přirozenost.
Zásluhou bezdomné levice a dějinných zločinů imperiálního nacionalismu se stal národ v Západní společnosti kontroverzní a je soustavně očerňován. Ano, v národ je zapotřebí věřit, jde o výraz kolektivní duše, o úctu k předkům, onen nejstarší kult lidstva, je to víra, v hluboký smysl dědictví, jak hlásá hymna starych Sparťanů: „Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my budete i vy.” Přesvědčení sloužit zděděnému údělu ve velkém kolektivu mrtvých, živých a dosud nenarozených. Vůle k patrii je každodenní plebiscit. (Ernest Renan).
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Národnost nemá nic společného s rasou, je to něco jako světská církev, dobrovolné společenství všech, kteří milují svou rodnou nebo adoptovanou zem. „Je stejně pošetilé odsuzovat vlastenectví, že někdy vede k válce, jako vytýkat lásce, že někdy vede k vraždě.”(G. K. Chesterton). Nezapomínejme, že je patriotismus stydlivá ctnost, útočištěm křiklounů a darebáků je nacionalismus.