Spekuluje se, jestli padne Bohuslav Sobotka jako předseda ČSSD a na místo volebního lídra soc. dem. nastoupí někdo jiný, lepší. Zatím běží debaty, co že se to děje se sociální demokracií, která má být z definice demokratickou levicovou silou, ale chová se, jako kdyby jí to vadilo, protože to přestalo vynášet.

Jako argumenty se obvykle používají zahraniční trendy. Jenže i ty jsou nejednoznačné. Ve Velké Británii labouristy v čerstvých parlamentních volbách volilo mnohem víc lidí, než se očekávalo. Ale vládnout stejně nebudou. Zároveň však zažívají krach francouzští socialisté, kdy podle výsledků prvního kola parlamentních voleb padají nejen pod svou radikální odnož, ale i výrazně pod úroveň nacionalistů. Je dobré vědět, co se děje jinde, přesto se příčiny domácích jevů lépe hledají doma.

Dovolím si nabídnout myšlenkový experiment. Představme si, že drtivou většinu voličů ČSSD tvoří demokraté se sociálním cítěním. Byl by v takto popsané hypotetické situaci užitečným předsedou sociální demokracie Sobotka, jak ho známe z výkonu funkce? Jinými slovy, co by se v jeho politické praxi za takových okolností mohlo stát odpuzovačem pro levicové demokraty?

Na první dobrou mě napadá účast na pročínském Prohlášení čtyř. Ale připouštím, že by jiní dokázali najít více. Jen si myslím, že by tyto zápory za takto popsané situace nepřevážily. Sobotka je bezesporu levicový politik a bezesporu přesvědčený demokrat. A přesto jdou zvěsti, že má být vyměněn.

Jako důvod se uvádí, že nedokáže prodat politickou stranu jako prací prášek. Jinými slovy vidí mnozí členové a funkcionáři ČSSD jako svou cílovou skupinu občany, kteří nemají v krvi hodnoty levice a demokracie samy o sobě, ale potřebují, aby se jim vnutily jako zázračný papiňák, který vaří sám a zajistí, aby jedli líp.

Skutečný tvůrce polistopadové ČSSD, Miloš Zeman, od roku 1993 lákal do strany co největší množství členů. I zcela protichůdných lidí, od městských liberálů po sládkovce. Hravě přetlačili menšinu sociálních demokratů z přesvědčení, z nichž zná veřejnost dnes především Sobotku, Jiřího Dienstbiera a Vladimíra Špidlu. Tato menšina by případným sesazením Sobotky ještě před volbami byla ze strany fakticky vyškrtnuta. Kdo by na ni taky sázel, že, když dokáže přilákat jen nějakých deset procent stoupenců, a z toho vládní funkce nekoukají.

Každá strana si sama určuje strategii a taktiku. ČSSD by se tedy prodávala. Jenže nejsou k mání oranžoví podomní prodejci, kteří by svým šarmem vrátili někdejší voliče: ty, kterým hodnoty demokracie moc neříkají. Chtějí jistoty pro sebe. Teď věří Babišovi. Vždyť papiňáky umí prodávat bezvadně.