České zdravotnictví je na první pohled na světové úrovni a pro pacienty poskytuje péči zcela srovnatelnou se západní Evropou. Češi žijí déle. Průměrná délka života vzrostla u mužů na 76 let (o čtyři roky za posledních 20 let) a u žen na 81 let (za posledních 20 let o 4,5 roku).

Žádného českého boháče nenapadne jezdit do ciziny na operaci srdce nebo rodit – patříme ke světové špičce. Skoro nejnižší novorozenecká úmrtnost na světě. Doháníme a předháníme řadu zemí v péči o onkologické pacienty.

A k tomu každý občan má právo na péči o své zdraví, kterou může čerpat bez limitu.

To jako normální pacient vidíte na vlastní oči. Taky ale vidíte nedostatek peněz.

„Část nemocničních budov nám padá na hlavu, materiál je často ten nejlevnější, nejsou peníze na provozní potřeby jako bezpečnostní technické prohlídky přístrojů, bezpečnost IT služeb, na kvalitní stravu, dostatečnou rehabilitaci… Ne vždycky a ne všude, ale často ano. Co je ale nejhorší? Chybí personál,“ napsal nedávno emeritní ředitel Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Marek Zeman.

Systém zdravotního pojištění přestává být udržitelný. Už jen 4,3 miliónu lidí, kteří pracují, platí zdravotní péči šesti miliónům státních pojištěnců. Jejich počet pořád roste. Těch, za které zdravotní pojištění hradí stát: důchodců, dětí, studujících, nemocných, nezaměstnaných, matek na mateřské dovolené…

Pokud se tato situace nezačne brzy řešit, začne se nedostatek financí projevovat i v dostupnosti a kvalitě zdravotní péče.

Peněz není nazbyt, a ještě se s nimi plýtvá. Máme po Řecku, Portugalsku a několika dalších zemích nejvíce lékařů na světě (přepočteno na jednoho obyvatele). Po Německu a Rakousku máme i nejvíc lůžek v nemocnicích. Chodíme (4. místo na světě) nejčastěji k doktorovi – náš průměr je 11x za rok. Vyspělé země mají průměr jen šest návštěv. To ovšem nese náklady zhruba 25 miliard korun (pět návštěv navíc při 10 miliónech obyvatel = 50 miliónů návštěv ročně. Při průměrné ceně 500 Kč za návštěvu = 25 miliard Kč). To je třeba 650 tisíc korun na jednoho českého doktora.

Když jsem byl teď s dcerkou dvakrát v nemocnici (s pícháním ucha a tak), zaujalo mě taky, že v obou případech lékař asi tak tři minuty léčil a 10 minut vyplňoval a ťukal do dost archaicky vypadajícího počítače všemožné záznamy. Moc mu to nešlo (počítači ani doktorovi). Přitom v obou případech byla lékařská část zcela profesionální, pacient vyléčen.

Vím, že ve školách začíná být ta byrokratická část práce již zcela neúnosná. Napadlo mě právě, jen laickým pozorováním, jestli to není i u doktorů. Tak proto dnes pár slov k zdravotnictví, když to prý ty občany tak zajímá.