Protože se dají čekat další takto snadno proveditelné atentáty, budeme se na ně muset připravit i za cenu, že přijdeme o další svobody.

Zopakovat útok na New York a Washington, jaký podnikla 11. září 2001 Al-Káida, by bylo dnes skoro nemožné. Bezpečnostní opatření se od té doby výrazně zlepšila, i když nám to trochu zkomplikovalo cestování. Teroristům se v posledních letech podařilo zničit jen jedno letadlo – stroj ruské Kogalymavie, letící v srpnu 2014 z egyptského Šarm aš-Šajchu do Petrohradu. Ubývá i koordinovaných útoků více atentátníků, jaké zažil v roce 2003 Madrid a o dva roky později Londýn. V Evropě přišly další až předloni v Paříži a loni v Bruselu. Od té doby se ale tajné služby zaměřily na monitorování podezřelé komunikace a další koordinované útoky už nenásledovaly.

Horší je to s lidmi, jako byl Khalid Masood, který minulý týden najel do lidí na Westminsterském mostě a pak ubodal policistu, nebo Anis Amri, jenž v prosinci vjel s uneseným kamiónem do lidí na vánočním trhu v centru Berlína, či Mohamed Lahouaiej Bouhlel, který loni v létě vjel s nákladním autem do davu turistů na promenádě v Nice.

Někteří sice nebyli policii neznámí, takže tu je jisté pochybení, ale nelze sledovat každého. Nikdo netušil, co podniknou. Nijak na sebe neupozornili, nepotřebovali si složitě obstarávat zbraň. Koupit si nůž nebo půjčit auto či použít firemní vůz může každý. Tomu nezabrání ani ty nejpřísnější zákony na držení zbraní, jaké zavádí EU kvůli útokům na redakci Charlie Hebdo v Paříži.

Bezpečnostní opatření nejsou nikdy dokonalá, což se ukazuje v Izraeli, kde čelí vlně útoků radikálů, kteří se s noži v ruce vrhají na hlídkující vojáky nebo najíždějí auty do lidí, pročež musely být i před autobusovými zastávkami postaveny betonové zátarasy. Navzdory všem opatřením a velkému počtu policistů a vojáků v ulicích si útoky vyžádaly mrtvé.

Útokům osamělých vlků nelze předejít, protože jde o nenápadné osoby, které nijak nepřitahují pozornost. Většinou jde o lidi, kteří mají pocit, že nejsou dost úspěšní, a chtějí vykonat čin, jímž na sebe upozorní. Stávají se proto snadnou kořistí pro nejrůznější verbíře, ať už působí v mešitách, které jsou mnohdy v nenápadných halách na dvorech, nebo na internetu, kde si pak nově získané ovečky stahují projevy i obrázky, které je utvrzují v jejich přesvědčení.

Před působením radikálů na síti minulý týden varoval předseda německého kontrarozvědného Spolkového úřadu na ochranu ústavy (BfV) Hans Georg Maasen. Riziko stoupá s tím, jak Islámský stát ztrácí stále větší území v Iráku a v Sýrii. „To je dobrá zpráva. Ta špatná je, že IS už v minulosti prohlásil, že nepotřebuje žádné teritorium, protože je virtuálním společenstvím,“  řekl Maassen.

Opakovaně se ukázalo, že Islámský stát je na internetu jako doma. „IS využívá – je možné říci – až brilantně sociální sítě a komunikační programy,“ prohlásil Maassen. Nejenže je používá při verbování, ale také při řízení atentátníků. V této souvislosti připomněl útok sekyrou a nožem ve vlaku: „Při útoku z Würzburgu z loňského léta to zašlo tak daleko, že byl atentátník až do poslední minuty před útokem naváděn.“

I Khalid Masood před útokem ještě poslal zakódovanou informaci přes aplikaci WhatsApp, zatím však bohužel není jasné, co v ní bylo, protože jde o zašifrovanou komunikaci.

Internet je skvělá vymoženost a podobné aplikace jsou příjemné, je fajn mít jistotu, že si vaši komunikaci nemůže nikdo přečíst. Masové sledování, na jaké upozornil Edward Snowden, vyvolává oprávněnou nevoli, že jsme špehováni, pod dozorem Velkého bratra. Nelze ale zapomínat, že jsme ve válce. Ve válce s džihádistickým terorismem, který sice moc nepřipomíná normální vojenský konflikt, jak ho známe. Není tu fronta, ale jsou tu mrtví. A dokud umírají lidé, je nutné se vzdát některých svobod a privilegií, třeba možnosti tajně komunikovat s milenkou, jinak přijdeme o to největší privilegium – žít. Mrtvému jsou internet a bezpečný komunikační program i další svobody platné asi jako pověstný zimník.

Softwarové firmy by proto měly co nejrychleji umožnit bezpečnostním orgánům přístup k zašifrované komunikaci. A komu se to nelíbí, tak pro toho je tu jeden příklad. Ve Francii zabránili několika útokům na základě sledování jednoho kanálu na aplikaci pro posílání zpráv Telegram. Po něm šířil svou nenávistnou propagandu mimo jiné militant a islámský radikál Rachid Kassim, který odešel do Sýrie. Jeho vzkazy a prohlášení sledovali mimo jiné vrah policejního páru Larossi Abballa i dvojice teenagerů, která podřezala u oltáře starého kněze. Další teenagery už zadrželi.

A Francouzi se smířili s tím, že výjimečný stav v zemi panuje od listopadu 2015, i když, jak ukázal atentát v Nice, ani on není samospasitelný. Každý uchráněný život však za podobná omezení stojí. Nelze zapomínat, že určitá omezení musí platit vždy, pedofilní materiály se šířit nesmějí, a byl-li zakázán Hitlerův Mein Kampf, měly by platit jisté restrikce i na propagandu teroristů.