Nařízení zakazující vstup občanům sedmi zemí do USA bylo pozastaveno, ministerské posty stále ještě nejsou obsazené, tým poradců se už dočkal změn, prezident se uchýlil k předvolební rétorice a soustředí se na boj s údajně prolhanými médii.

Trump svou vládu stále ještě nemá kompletní, což hází na hlavu demokratů, kteří mu jeho lidi nechtějí schvalovat. Jenomže kandidát na ministra práce, bohatý majitel sítě rychlého občerstvení Andrew Puzder nakonec stáhl nominaci, protože k němu měli výhrady nejen odboráři a demokraté, ale nepodporovali ho ani někteří republikánští senátoři. Ani jim se nezdálo, že by tento post měl zastávat další miliardář.

Prezidentovi nezbylo než obměnit tým poradců. Musel z něj odejít Michael Flynn, který se ještě před inaugurací prezidenta setkal s ruským velvyslancem a jednal s ním o zrušení sankcí. Ve víru událostí to nějak „zapomněl říci“ viceprezidentovi. Nahradil ho další voják – Herbert Raymond McMaster, který ovšem zaujímá zcela opačný postoj k Rusku. Docela dost věcí k vysvětlování, jak se to má s americkou politikou. Koneckonců Trump také napřed řekl, že nemusí uznávat politiku jedné Číny – a pak obrátil a potvrdil ji.

O vztazích k Rusku a o Flynnovi se však Trump nezmínil ani při projevu před kongresmany, ani minulý týden na setkání s konzervativci z CAPC, kde napadl novináře, kteří prý jsou sice skvělí, talentovaní reportéři, ale hrozně neupřímní.

Trump v obou projevech opakoval předvolební sliby, jako by stále ještě bojoval o zvolení a neseděl v křesle prezidenta. Zeď na hranicích s Mexikem bude ještě dříve, než se plánovalo, a co nejdříve se zruší program dostupné zdravotní péče Obamacare. Prezident vyzval Kongres, aby program nahradil reformami. Žádná data ale nepadla, i když podle Trumpa „éra prázdných řečí skončila a nastal čas činů“.

List The New York Times jeho projev v Kongresu zhodnotil slovy: „Slyšeli jsme stejnou dávku vznešených slibů, jaké charakterizovaly jeho kampaň. Nevysvětlil ale, jak bude sliby realizovat, nemluvě o finančních nákladech. Občas to skutečně vypadalo, že se stále ještě uchází o úřad, místo aby svou funkci už vykonával.“

To neznamená, že by Trump nedělal nic a nemyslel to se změnami vážně. Vydal dekrety omezující Obamacare a umožňující vybudovat ropovod Keystone XL. Pentagonu nařídil, aby revidoval plán boje s Islámským státem. Nechává také přezkoumat zákon o finančním dohledu, který omezuje podnikání bank. Sám nové zákony připravit nemůže – to je úkol Kongresu, s nímž se přece jen snaží zlepšit vztahy.

Blamáž s nařízením zamezujícím vstup obyvatelům ze sedmi převážně muslimských zemí ukázala, že Trump je mistrem silných vyjádření, což mu pomohlo k vítězství ve volbách, ale už neví, jak je uvést do praxe. Ani to mu nelze vyčítat, nikdo nemůže zvládnout vše. Jenomže on kolem sebe nemá dost schopné lidi, kteří by to svedli.

Platnost prezidentského nařízení zakazujícího vstup občanů sedmi zemí do USA je pozastavena a Trump už se proti verdiktu odvolávat k nejvyššímu soudu nebude, protože by u něj neměl šanci, neboť postihoval i držitele zelených karet majících v USA povolený trvalý pobyt. Bílý dům selhal – nedokázal dekret dobře připravit ani rychle upravit. Na Trumpovy halasné výpady proti nezodpovědným soudcům pak nejvíce doplatil sám prezident, protože soudní moc si zakládá na své nezávislosti.

Nebyl to však ojedinělý lapsus. Poslepovaný tým okolo Trumpa, jemuž chyběla širší podpora expertů, nepracuje tak, jak má. Prezidentův výrok „podívejte se, co se stalo včera večer ve Švédsku“ ukazuje, že hlava státu nedostává ty nejlepší informace, protože se tam jako na potvoru nic nestalo. Mylné výroky se sice musely uvádět na pravou míru i u Ronalda Reagana nebo George Bushe, jenomže v týmu kolem Trumpa se s fakty zachází docela volně. Jeho poradkyně Kellyannne Conwayová obhajovala dekret o zákazu vstupu obyvatel sedmi zemí masakrem ve městě Bowling Green, který se ovšem nikdy nestal. Okřídlené je už její spojení, že mluvčí Bílého domu poskytl „alternativní fakta“, když tvrdil, že na Trumpově inauguraci bylo vůbec nejvíc lidí v historii.

Můžeme se tím bavit, protože se ukazuje, že i na americké politické scéně se objevují podobné absurdity jako na té domácí. A přitom se nás to netýká, ale plyne z toho i pro nás jedno poučení – ne vždy je ve volbách dobré dávat hlas tomu, kdo za sebou nemá tým expertů a slibuje jednoduchá a rychlá řešení. To pak mohou voliči splakat nad výdělkem, když se například ukáže, že banky se budou moci chovat opět nezodpovědně.