A ukazuje se, že bořit je ani jinak definovat se nikomu moc nechce. Jedním z takových stereotypů je deflace. Právě hrozba deflací byla hlavním důvodem České národní banky (ČNB) k oslabení české koruny na úroveň 27 korun za euro, ke kterému došlo na konci roku 2013. Nyní se hovoří o tom, že v nejbližší době intervence ČNB proti koruně skončí.

Co to vlastně deflace je? Opak inflace. Jde o meziroční pokles cenové hladiny v ekonomice, který se obvykle měří indexem spotřebitelských cen. Když to zjednodušíme a přeložíme do češtiny, inflace je znehodnocování finančních prostředků, které pomáhá dlužníkům – logicky na úkor věřitelů. Deflace zase pomáhá věřitelům v neprospěch dlužníků a také znamená snížení objemu peněz v ekonomice. Naopak inflaci bychom mohli popsat jako další, nenápadné zdanění. Je to prosté. Když meziročně porostou vedle cen zboží i naše příjmy, reálně jsme na tom sice stejně, ale dostáváme se do vyšší příjmové kategorie. Z toho pak plynou i vyšší daňové povinnosti (daně, pojištění atd.), mimo jiné díky konstantním odečitatelným položkám. Inflace tak zcela nenápadně a mimo pozornost lidí vlastně zvyšuje povinné odvody od nás státu.

Inflací tady přitom nikdo nestraší, strašákem je tu naopak deflace. V čem je její nebezpečí pro reálnou ekonomiku a jak se projevuje? Když klesají ceny, spotřebitelé údajně otálejí s nákupy, neboť spekulují a očekávají další pokles cen, takže odsouvají spotřebu, čímž firmy méně prodají, začnou šetřit a propouštět, odvede se méně na daních, zvýší se nezaměstnanost a ekonomika se zastavuje. Tento učebnicový příklad je, podle mého soudu, v současném konkurenčním prostředí a globalizovaném světě ryze teoretický. Některé poklesy cen jsou totiž dlouhodobé a z hlediska technologie a inovace výroby i předpokládané, například elektronika a moderní komunikační technologie. To snad byznysu neškodí. Či ano? Další cenové výkyvy jsou zase ovlivněny světovými trhy, cena benzínu vychází z ceny ropy. A v tomto případě také přece platí, že čím nižší cena, tím větší spotřeba pohonných hmot. Meziročně mohou ceny klesat také kvůli snížení daňové sazby. Ale ani to není případ, který by vedl ke zpomalení ekonomiky. Naopak. Kdo si v dnešní konzumní době dovolí spekulovat o tom, že nějaké zboží bude ještě levnější a nákup odloží naneurčito?

Závěrem – strašení deflací je podle mého názoru jen zástěrkou pro nedebatování o skutečných či skrytých rizicích inflace. A to nejen té viditelné. Ke znehodnocování totiž může docházet třeba ve formě kvality zboží a výrobků při optickém zachování původních cen. V reálné ekonomice je podle mě přirozená, podtrhuji slovo přirozená deflace po určitou dobu zdravá. Naopak dělat z inflace, byť nízké, posvátnou krávu není podle mě smysluplné.