Článek
Levice je rozčilená, svět dosáhl maxima pokroku a cesta zpět vede do pekla vypjatého nacionalismu. Pravice se raduje. Z konce nenáviděné politiky identity (multikulturalismu), která málem zničila soudržnost jednotného, politického národa mnoha etnik, z konce feminismu, transgenderismu a rovnostářské, protináboženské ideologie i celé té antidiskriminační politkorektnosti, jež málem rozložila americké univerzity, z konce nesmyslných dotací na boj proti oteplování planety, z omezení byrokratického státu i vysokých daní střední třídy. A kochá se nadějí na reformu selhávajícího, globálního kapitalismu, jenž tolik poškodil dělníky v západním světě.
Obavy konzervativců ale zůstávají. Donald Trump totiž vyvolává naději i strach ve stejném poměru. Západ sice má „vůdce”, jenž vidí potřebu masivní změny, ale zároveň se zdá, že ohrožuje blahobyt a mír. Že Trump v projevu vyzdvihl Ameriku na prvním místě, je nedůležité, kritici zapomněli, že americká tradice ze svého trůnu nařizuje, aby každý nový prezident vyhlásil americkou výjimečnost a zalichotil národu.
„Že černí, hnědí i bílí prolévají stejnou, červenou krev patriotismu,” myslel jistě upřímně a zasloužil si potlesk. Američtí prezidenti ovšem bývali džentlmeni, měli dobré vychování, mluvili slušně, byť třeba jako Roosvelt či Reagan napadali elitu.
Náhle je tu sprosťák a hulvát, náfuka a narcis, chamtivec a modlář mamonu. O sjednocení národa si může nechat jen zdát a to je zlé. Možná zplodila demokracie takovou extrémní osobnost z nezbytí, měl-li se změnit status quo po neřešené úvěrové krizi, píše v Telegraphu Charles Moore. I brexit je první pokus o reformu ekonomického modelu a sjednocení národa.
Trump si ale protiřečí, plácne, co mu slina na jazyk přinese, a ani nevíme, které ze zběsilých populistických výkřiků myslel vážně. Zdá se, že nelze vše připsat na vrub přehánění z volební kampaně, a také víme, že ve svých letech (70) bude mít názory na svět dost ustálené.
Americký byznys je nadšen, akcie stouply o šest procent. Rozumná deregulace
(vše lze dělat blbě), snížené daně i byrokracie, investice do infrastruktury, to vše hospodářství prospěje. Ovšem pod podmínkou, že nevyvolá obchodní válku. Čínský diktátor Si Ťin Pching si zajel do Davosu, aby mu z ekonomického fóra připomněl, že cla a tarify poškozují obě strany, byznys není hra s nulovým součtem. Trump ale dohodu s Asií (TPP) okamžitě zrušil a nechce ani volný obchod se sousedy (NAFTA). Představa, že omezení čínského dovozu navrátí manuální práci do Států, je naivní. Přiváželo by se odjinud a za víc. Protekcionismus by způsobil světovou krizi. Nedávné výpočty ukázaly, že levný import, práce čínských otroků v zamořeném životním prostředí, přispívá chudým Američanům nejméně sumou 1200 dolarů ročně a nové tarify by nejvíce poškodily právě je.
Je příliš brzy na geopolitické spekulace. Nevěřím, že Trump oslabí NATO a podpoří čekistu Putina, zájem Ameriky a Kongres to nedovolí, nemyslím, že přestěhuje ambasádu do Jeruzaléma, aby rozzuřil Palestince, nebo začne harašit zbraněmi v Čínském moři. Takové pohrůžky mají jediný cíl, něco si vynutit. Zcela jistě však povzbudil živelný odpor proti arogantní nadvládě EU.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Jednu starost však mám. Charakterní člověk nemusí být dobrý politik, ale Trump je bezcharakterní.