Nejprve definice, tedy obsah básně. „K čemu jsou holky na světě?“

Aby z nich byly maminky,
aby se pěkně usmály
na toho, kdo je malinký.

Aby nás měl kdo pohladit
a povědět nám pohádku.
Proto jsou tady maminky,
aby náš svět byl v pořádku.

Jistě jste také rozhořčeni sprostotou a mírou mužského šovinismu, sexismu a machismu básně. Tohle musí číst naše děti, a dokonce i holčičky.

Ministerstvo uznalo, že básnička není genderově neutrální. Na text upozornil režisér Vít Klusák (+ nějaké další partičky), z jehož díla jsem zaznamenal jen to, když si před lety dělali legraci ze starých chudých lidí, kteří uvěřili barnumské kampani, že se otevře velký obchoďák a bude mít obří slevy. Tak se někde chudáci tlačili na poli za městem, oni je natáčeli na kameru a obchoďák tam ale nebyl. Hahaha.

Už jsem zapomněl, zda to bylo za peníze daňových televizních poplatníků (tipoval bych, že jo), zato jsem nezapomněl, že mi to tehdy nepřišlo „neutrální“ z hlediska normální slušnosti vůči starším lidem.

Ale k básni. Špatné básně v čítance být nemají. Z hlediska matematické logiky, opakem špatného je dobré. Provedeme tedy negaci výroku. Vznikne báseň, která se jistě bude již na ministerstvu a v genderových nátlakových skupinách líbit.

K čemu jsou holky na světě?

Aby z nich nebyly maminky,
aby se pěkně mračily
na toho, kdo je malinký.
Aby nás nikdo nehladil
a neříkal nám pohádku.
Proto tu nejsou maminky,
aby náš svět byl v pořádku.

A já to nemyslím jako vtip. Politická korektnost, nové ideologie, neomarxismus – to není hra se slovy.

Že jenom černochovi nemůžete říkat černoch a mrtvole třeba budete muset říkat „člověk s pozměněným metabolismem“. Ale jinak o nic nejde.

Všechno zlo na světě totiž, i všechno dobro na světě, pochází z idejí. Než Lenin se Stalinem či Hitler – povraždí desítky miliónů lidí – dávno předtím píší filozofové knihy. Jmenují se třeba Kapitál nebo Germánský kult a jeho odkaz nebo nějak podobně. Stovky a tisíce učitelů, novinářů, mecenášů, umělců tyto ideje organizovaně nebo neorganizovaně šíří. Na počátku je vždy slovo.

Podobně teď nás učí o skupinách definovaných na základě rasy či pohlaví, které ovládají a utlačují ostatní skupiny. Vyučují to na fakultách, převádějí do života. Nenávidí klasické rodiny, pošklebují se mateřství. Jejich oponenti nejsou pomýlenci, s nimiž je třeba diskutovat, ale sexisti či …fobové, které je třeba onálepkovat, umlčet, odsoudit a zavrhnout.

Jde ve své podstatě o totalitní ideologii. Diktaturu dobra.

Původní marxisté věřili, že výchovou lze z lidské povahy vymýtit osobní zájmy, a lidé budou stejně usilovně pracovat pro obecné blaho jako pro svoje vlastní. Dnešní neomarxisté a multi-kulti aktivisté nemají své cíle v ekonomické sféře jedince, ale v jeho sféře sociální a kulturní. Lidé se mají třeba vzdát svého kmenového cítění a dávat přednost „cizímu“ před důvěrně známým. Přirozená touha po zachování rodu má být potlačena.

Původní marxismus zkolaboval. Nedokázal změnit lidskou povahu. Teď to tihle hoši (a děvčata) zkoušejí zase. A zatím se jim daří (aspoň na MŠMT).
Braňme normální svět!