Pravdou ovšem je, že kolem návrhu ministerstva vnitra na změnu ústavního zákonu o bezpečnosti České republiky se rozmohla pozoruhodná hysterie. Její kořeny ovšem netkví v Chovancově návrhu, ale ve stereotypní představě, jak takový ozbrojený civilista svévolně se podílející na zajišťování bezpečnosti vypadá. Vidí v něm obtloustlého, nepříliš inteligentního až choromyslného amerického rasistického bělocha, který s vlajkou konfederace na rameni střílí Mexičany na jižní hranici USA. Pokud by nám chodil po pražských ulicích, jak chce Chovanec, pak by nás taky všechny postřílel.

Neznalost komentátorů, kteří se do Chovance pustili, je tak tristní, až hraničí s xenofobií, tedy strachem z cizího, čímž jsou v tomto případě legální držitelé zbraní. Hysterizující protizbraňová kohorta přitom často opakuje tradiční nepodložené nebo překroucené argumenty a ignoruje kontext Chovancova návrhu. A to i přesto, že se do této hysterické vlny zařadili lidé, o jejichž intelektuálním formátu nelze pochybovat.

Jejich nejzásadnější argument spočívá v tom, že ozbrojený civilista – a vzpomeňme si, jak ten cvok vypadá – nemá na rozdíl od profesionála šanci útočníka zastavit. Snad jedině, kdyby měl izraelský vojenský výcvik. Zastavit teroristu mohou jedině profesionální bezpečnostní složky.

Jenže podle policejních operačních postupů, o kterých protizbraňová kohorta nikdy neslyšela, protože v jádru její argumentace tkví to, že prostě nemá zbraně ráda, takže se tím, jak se používají třeba u ozbrojených bezpečnostní sborů, nebude zabývat, musí útočníka zastavit první zasahující policista. Takový policista za sebou může mít třeba jen základní odbornou přípravu, během které nastřílel maximálně pár set ran a pár měsíců ve službě. Nebo naopak dlouhé roky, kdy zašel na střelnici, jen když to bylo nutné.

Což neznamená, že by nebyl kvalifikovaný svoji zbraň použít a teroristu zastavit. Historie nás učí, že při prvotním zásahu stačí základní znalost ovládání zbraně a odvaha se útočníkovi postavit. Což stejně tak může udělat ozbrojený civilista.

V Čechách totiž máme propracovanou zbraňovou legislativu. Na rozdíl od Američanů, jejichž černým příkladem, masakry ve školách a dětmi, které se doma postřelily, se odpůrci zbraní ohání, si zbraň může Čech pořídit až po prokázání odborné způsobilosti. Odvaha a rozvaha se ukáže až v momentě útoku. Jak u policisty, tak u civilisty.

Tvrdit, že stát může spoléhat jen na profesionální bezpečnostní sbory, je fatální neznalost bezpečnostního prostředí a způsobů, jakým funguje náš bezpečnostní systém. Nastávají situace, kdy profesionálové nestačí. Proto máme třeba armádní zálohy a dobrovolné hasiče. Nejbezpečnější je totiž ten stát, na jehož bezpečnosti jsou připraveni se podílet jeho občané.