Článek
Jinými slovy: kde se najednou bere vášeň, s níž někteří zákonodárci, kteří nejsou jinak známí jako političtí filozofové nebo bojovníci za morálku, argumentují z pozic „morální paniky“?
Co je ponouká k vynaložení nemalého úsilí, jehož cílem je buď v nějakém konkrétním případě sabotovat legislativní proces, nebo nenápadně propašovat do zákonů svoje změny?
Odpovědi na tyto otázky nabízí nová zpráva protikorupční skupiny Rady Evropy, která je známá pod zkratkou GRECO. Upozorňuje, že v Česku zcela chybí jakákoli regulace lobbingu, a žádá, aby pro zákonodárce byla u nás zavedena pravidla stanovující způsob jednání s třetími stranami, které chtějí ovlivňovat legislativní proces.
GRECO soudí, že nápravu by mohla přinést zejména regulace poskytování darů a výhod, která je u nás momentálně nedostatečná. Mnohem přísnější by měla být pravidla platící nejen pro příjmy zákonodárců, ale i pro oznamování přijatých darů. Přiznání by měla zahrnovat i věcné výhody poskytované členům parlamentu, což by mělo platit i pro jejich rodinné příslušníky.
Ve všech západních zemích i v Bruselu coby centru Evropské unie je lobbing běžná věc, ale řídí se pevnými pravidly. Občas je hranice mezi lobbingem a korupcí některými politiky i tak překročena, ale existence pravidel alespoň umožňuje jejich trestání.
U nás orgány činné v trestním řízení tato pravidla dosti nesystémově hledají pro ten který korupční případ. „Lobbing“ po česku se přitom netýká jen zákonodárců.
Státní zástupci se nyní kupříkladu zabývají dary, které přijímala Jana Nagyová coby šéfka kabinetu premiéra Nečase. Možná bude potrestána za to, že opulentní dary nezdanila, ale asi jen těžko za to, že se podle všeho jednalo pod rouškou lobbingu o korupci.
Pokud jde o zákonodárce, mnohé by se přitom vyřešilo už tím, že pozměňovací návrhy k zákonům by nemohli podávat individuální poslanci, ale jen jejich kluby. Spolu s regulací lobbingu by to byl důležitý krok k větší transparentnosti české politiky. Možná by pomohl částečně obnovit důvěru voličů v tradiční politické strany, které korupční praktiky, včetně neregulovaného lobbingu, „tolerovaly“ tak dlouho, až jejich voliči přeběhli k novým nesystémovým hnutím.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).