Článek
Irák vnímá přítomnost tureckých vojáků na základně Bašilik na svém území jako narušení suverenity. Stejně tak vidí ohrožení v přesunu turecké armády k severním hranicím země. Její cíl je v případě potřeby zasáhnout proti Kurdům. Zde.
Ankara se také snaží zasáhnout do bojů o Mosul, aby zvýšila svou moc v regionu. A to i přesto, že nasazení tureckých jednotek nebylo v této bitvě plánované.
Pokud by i nadále Turci jednostranně trvali na svém, mohou se dostat do konfliktu s vojáky Bagdádu a šíitskými milicemi podporovanými Íránem. Erdoganův nátlak na Sýrii a snaha přejít od nepřímého ovlivňování k přímému vojenskému angažmá vyústily ve varování. Damašek pohrozil, že odpoví na tureckou intervenci silou. Na straně Asada přitom bojují jednotky Íránu, libanonského Hizballáhu a Ruska.
Nedávno také turecký prezident pohrozil Řecku. Členu Evropské unie a spojenci v rámci NATO. Erdogan zpochybnil Lausannskou smlouvu a kromě nároků na část území Sýrie a Iráku si prý pomýšlí i na řecké ostrovy. Zde.
Turecko také neúspěšně požádalo o odvolání mise Severoatlantické aliance ve východním Středomoří, která vidí nejen snahu Turecka zamezit nelegální migraci z jeho území, ale i vojenské akce.
Erdogan využil potlačení pokusu o puč k upevnění své pozice dvěma způsoby. Účinně pronásleduje opozici, nesouhlasící občany a média. A vsadil na historicky osvědčenou metodu odpoutání pozornosti veřejnosti - vnější agresi a svádění všech domácích problémů na zahraniční vlivy. Začal prosazovat ideu Velkého Turecka podle Osmanské říše, kde by on sám vládl jako novodobý sultán. Turecký premiér Yildirim ostatně nedávno potvrdil předložení zákona, který otevře formální cestu k prezidentskému systému.
Vzpomínky tureckého vedení na období Osmanské říše jsou nebezpečné. Nejen pro jeho sousedy, ale i pro Evropu, která zažila osmanskou invazi na vlastní kůži. Je otázkou, kam až chce turecký prezident ve svých fantaziích o slávě minulosti zajít. A jak by vypadal migrační tlak na území Evropské unie, kdyby nějaké své myšlenky začal uskutečňovat.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Nabízí se jiná historická paralela odlišná od těch, které se tureckému vládci líbí. Osmanské říši se v době předcházející jejímu konečnému pádu říkalo „nemocný muž na Bosporu.“ Nyní jí bohužel vládne muž nemocný přílišnými a nebezpečnými ambicemi. Mezinárodní společenství by mu zavčasu mělo přistřihnout křídla dřív, než bude pozdě. Možností je více než dost. Pro začátek si vzpomeňme, jak rychle přikvačil Erdogan s prosíkem do Moskvy, když nepřijeli ruští turisté.