Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Na koho padá vina za chování prezidenta – Thomas Kulidakis

Novinky, Thomas Kulidakis

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Prezidenta Zemana se týká jedna kauza za druhou. A nálada ve společnosti je zbytečně čím dále více vyostřená. V přímém přenosu se odehrává zákopová válka dvou na smrt znepřátelených táborů příznivců a odpůrců prezidenta. Je načase se zastavit, zklidnit a nalézt společné řešení.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Thomas Kulidakis

Článek

To se nejlépe hledá při klidné věcné diskusi, která pojmenuje minulé příčiny, současný stav, zhodnotí fakta a navrhne postup do budoucna. Na začátek by bylo dobré prodiskutovat, zdali a jak prezident plní to, co se od jeho funkce očekává. Jeho práva a povinnosti je možné nalézt v Ústavě České republiky zde. Téměř všechny jsou ceremoniální nebo sdílené.

Co se týká zastupování státu navenek, zde může být spokojený jen málokdo. K našim západním spojencům prezidenta Zemana v podstatě nikdo nezve. A málokdo z těchto zemí přijíždí k nám. Pan prezident udělal, co mohl pro vtahy s Čínou. Ale slibované investice neproudí, naopak se snižují. Zmiňme také nenavštívení pohřbu Šimona Pereze v Izraeli. Účast mohla situaci alespoň mírně napravit. Nebo zpoždění na pohřeb bývalého prezidenta sousedního Slovenska. Prezidentův mluvčí nabídl několik verzí, proč se tak stalo. Natolik absurdních, až vyústily v omluvu leteckým dispečerům.

Z hlediska pravomoci jmenování soudců nebo profesorů se také neudálo nic hezkého. Prezident už dříve odmítl jmenovat své kritiky. Podezření, že neudělení státního vyznamenání panu Bradymu je motivováno setkáním Bradyho synovce s dalajlámou, to je jen vrcholek ledovce. I v minulosti byli lidé k vyznamenání vybírání více než selektivně. Mimochodem výše zmíněné v zahraničí působí jako zprávy z banánové republiky. Neochota v kauze Peroutkova článku přiznat, že i prezident je člověk, a mýlit se je lidské, skončila u soudu. Ten omluvu nařídil, stejně k ní ne a ne dojít.

Takto by se dalo pokračovat dlouho, ale podrobný výčet je zbytečný. Lidé, kteří se v této zemi narodili a žijí, tak jako já, ba i ti, kteří vývoj sledují jen zpovzdálí, jsou si všech událostí vědomi. Problém je možné pojmenovat naprosto přesně. Prezident republiky je majestát a funkce, která nejen že by neměla, ale ani nesmí podléhat osobním náladám a preferencím jejího držitele. A nyní bohužel podléhá.

S vědomím tohoto faktu by bylo dobré zakopat válečnou sekeru. Prezident se podle mnohých chová nevhodně, ale ti, kdo ho dříve zvolili, za to nemohou. Do jaké míry si prezident Zeman bude mandát vykládat po svém, netušil nikdo. Označování jeho podporovatelů za méně vzdělané nebo jakkoliv méněcenné je zbytečné a hloupé. Navíc jen tyto lidi vhání do šiku podporovatelů jejich hrdiny. Útok na něj pak prostě cítí jako útok na sebe.

Thomas Kulidakis

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.

V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.

Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.

Je také neblahé dále rozdělovat společnost pokusy sbírat politické body na prezidentových alotriích. Prostě si přiznejme, že do konce volebního období mnoho nezbývá a ten čas se přežít dá. A vinni nejsou voliči minulí, ale budoucí, pokud i při vědomí současné zkušenosti budou zase volit jako dříve. Nebo ještě lépe, zrušme přímou volbu. Nebo alespoň instalujme pojistku proti svévolnému výkladu Ústavy.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám